Glühwein a kouzlo impresionistů ve Vídni

Tak, jako mnoho lidí, jsme i my v předvánočním čase zamířili do vídeňského ráje impresionistů.

Když to tak počítám, byla jsem ve Vídni již potřetí. Jednou asi před pěti lety na kole (to byl trochu delší výlet z Prahy), kdy jsem z Vídně moc neměla a při vzpomínce na město si vybavovala hlavně tu dřinu :-). Vzápětí na to jsem vyrazila do Vídni podruhé a bez kola, takže jsem se mohla plně soustředit na zážitky z prohlídek galerií, historických památek a krásných parků. Tehdy jsem si řekla, že v tomto městě nejsem naposledy. Je škoda, že už tehdy jsem měla vystudovanou pražskou ekonomku a jasný cíl, jak se realizovat, nicméně takové studium přírodních či ekonomických věd ve Vídni by asi bylo skvělou vstupenkou do jakéhokoliv světa, nejen toho akademického.


Tentokrát jsme se vypravili přímo za výstavou impresionistů, která je otevřena po dobu čtyř měsíců v galerii ALBERTINA. Výstava není příliš velká, představeno je asi 170 obrazů od 45 autorů, možnost poslechnout si celý výklad v češině mě mile překvapilo. Předmětem výstavy byly nejen obrazy nejznámějších impresionistů, avšak i nástroje - dochované rámy a palety význačných malířů. Výklad se nesoustřeďuje pouze na popis zobrazených děl, ale i další vývojové souvislosti jednoho  z nejvýznamnějších směrů, jakým impresionismus bezesporu byl. Pokud jste ve velké galerii, kde jsou postupně ukazovány vývojové směry umění, je pravděpodobné, že si příliš vědomostí z celého muzea neodnesete (pokud umění nestudujete) - aby bylo možné vědomosti uchovat co nejdéle, je nutné si je vhodně "spojit", např. právě pomocí kratšího výkladu, který nezabíhá do velkých podrobností.  Následně si lze všimnout společných znaků a různé symboliky v obrazech, což představuje určitou spolupráci s autorem díla, avšak o to více si pak prožitek pamatujete.


Ale protože je tato výstava významným děním kulturního světa, divila bych se, kdybych tu neviděla známou tvář. Tou byl dávný učitel kytary. Když potkáte někoho, koho jste viděli již před léty, nevíte, zda si na Vás vzpomene, váháte, zda je pozdrav vůbec na místě. Ani já jsem si nějak nebyla jistá, co bych tak na úvod řekla - určitě by ho nepotěšilo, že mě po jeho dvou letém snažení musela profesorka Zelenková přeučovat základní držení pravé i levé ruky a jak mu při tom spílala a že už vlastně na kytaru nehraju a vyměnila jsem ji za flétnu. Ale což, pokud se někdo dnes rozhodne živit hudbou, je to setsakramentsky vážné rozhodnutí a všecka čest, že se tím uživí.

Po výstavě jsme zamířili na vánoční trhy před budovou radnice. Kromě sladkých pamlsků včetně kremrolí gigantických rozměrů je možné si dát bramboráčky nebo trhanec. Zapíjí se horkým punčem nebo svařeným vínem ve zdobených keramických hrnečcích. Přiznám se, že hrnečky dotvářejí tu krásnou předvánoční atmosféru a představa jejich plastových náhrad ze Staroměstského náměstí ve mě nechává odezvu dalšího srovnání, kterému se tak nějak nevyhnu. Ve stáncích je k vidění mnoho ručně vyrobených drobností a radostí. Příchod Vánoc je jaksepatří očekáván. :-)

Dalšími zážitky, kterými jsme obohatili pobyt ve Vídni, byl krásný pohled na Vídeň v podzimním oparu z Obřího kola trochu posmutnělého listopadového Práteru a gurmánské testování vídeňských specialit. A jak to dopadlo ? Obojí obstálo na jedničku :-).