Rozdělení společnosti demokracií

Mluví se o rozdělení společnosti, ale na něco při tom nekoukáme kriticky. Jaký podíl na rozdělení společnosti má demokracie?

Nedávno jsem si povšiml akce v Ústí nad Labem. Veřejné debaty na téma Rozdělení společnosti. Ačkoliv jsem tušil, že tam skutečná příčina onoho problému (tak jak ji vidím já) nezazní, debaty jsem se zúčastnil. Tato příčina nedostala skoro žádný prostor a proto jsem se rozhodl napsat tento článek.

 Velkou a možná i největší příčinou rozdělení společnosti je demokracie. Ačkoliv bylo zmíněno jisté “rozdělení svobodou”, tak když mluvím o demokracii, nazval bych to spíš “rozdělení nesvobodou”. 

Rozdělení demokracií

V čem problém vězí? Určitě si jde všimnout neustále se opakujících demonstrací Milionu chvilek za demokracii, které jasně prezentují velice špatnou náladu některých lidí a nespokojenost s jistými politiky či jejich kroky.  Nicméně je tu jistá část populace, která má opačný názor a tyto politiky hájí. 

Z pohledu jednotlivce, který s politikem nesouhlasí a nechce ho podporovat, mu tato svoboda bude umožněna jen pokud ho ani většina nebude podporovat. A tady je ten problém, každý člověk s opačným názorem zvyšuje riziko na omezení vaší schopnosti rozhodovat. Jinými slovy čím víc lidí má jiný názor než vy, tím větší je šance, že ten jiný názor vám bude vnucen.

Kde je problém?

Když se bavíme o různých politicích a o tom, jak moc jsou problematičtí, tak je třeba si položit otázku, zda je problém skutečně ten politik, nebo ten systém.

Pokud systém počítá s utopickým člověkem (tedy situací, která neexistuje), pak to asi nebude dobrý systém a je chyba spíše v systému, nežli v člověku (politikovi).
Ostatně si položme otázku, co je problém - že někdo jiný věří nějakému politikovi, nebo že ti lidé, kteří mu nevěří jsou nuceni ho taktéž podporovat? Proč vidíme takové rozdělení společnosti právě veřejným sektorem a ne soukromým sektorem?

Problém je v nedobrovolnosti. Demokracie je nedobrovolná. Ti lidé, kteří nesouhlasí, jsou donuceni podvolit se vůli ostatních. V soukromém sektoru se to ale neděje. Pokud vaši sousedé mají rádi Coca Colu a vy Pepsi, tak vás váš soused neohrožuje. Oni si budou pít Coca Colu a vy Pepsi.

No ale když vaši sousedé mají rádi Babiše a vy ne, a potom Babiš zvítězí, tak bude Babiš určovat vaším sousedům jak žít. Vám ale taky. Přestože jste se na rozhodnutí nejen nemusel podílet, ale také jste mohl být přímo proti. No a najednou se ocitáte kvůli názoru druhých v situaci, kdy musíte povinně podporovat někoho, koho nemáte rádi, nebo s kým nesouhlasíte. 

Co dělat?

Méně snadná otázka. Pokud problémem je demokracie a veřejný sektor, který je zneužívaný k vnucování názorů, potom je třeba snížit moc demokracie. Méně rozhodovat za druhé a nechat lidem svobodu ať si rozhodují po svém. Nepoužívat demokracii jako nástroj k vnucování “lepšího názoru”. I kdyby to bylo v rozporu s tím co si myslíme, že je správné… a proč? No protože bychom měli respektovat i názor druhých. 

Málokdo se nenávidí navzájem za to, které soukromé společnosti kdo podporuje… protože to ovlivňuje jen je. Ale velká část lidí se navzájem nemá ráda kvůli politikům, které podporují. Stejně jako by bylo špatné vnucovat Pepsi člověku, který má rád Coca Colu, tak je to i s dalšími politickými věcmi a názory na správné školství, správné daně, správné zdravotnictví, důchod, pojištění apod. Každý státní zásah je k tomu přirovnatelný. Proto bychom měli být proti státním zásahům a pro větší svobodu. Čím víc demokraticky hlasujeme o tom co musíme dělat, tím méně svobody máme. Svobodu žít podle svého vyměníme za rozhodnutí davu. 

I když vyhrajeme některá hlasování, tak jiná prohrajeme a takhle si nazvájem zbytečně omezujeme svobodu pro žádný benefit. Přitom kdybychom nehlasovali, mohli bychom si každý žít po svém.

Nehlasujme pro to, co máme za správné, ale hlasujme pro svobodu, abychom to správné mohli realizovat.

Tohle je můj názor na rozdělení společnosti... jaký je ten váš?