Žena, kterou umučili pro její moudrost

Není na světě nic, co by se nedalo zneužít. Není na světě nic, co se v rukou fanatiků může stát nástrojem nejhoršího utrpení.

Jestliže bychom vstoupili do stroje času a vydali zpět napříč dějinami, budou nám na cestu svítit tisíce smolných křesťanských hranic, na kterých povětšině umírali lidé oddaní právě křesťanskému bohu. Jejich jediným  prohřeškem ale bylo, že si víru vykládali po svém. O  těch ale dnes psát nechci.

Naši cestu ukončíme v roce 303. Právě vládne  císař Demoklecián. Křesťané se předhazují lvům a masakr stíhá masakr. Platí heslo: „Sanguis martyrum semen christianorum est.“ – „Krev mučedníků je semenem křesťanů.“  Tehdy je slovo pokora a láska k bližnímu nedílnou součástí náboženství, které mělo být nejmilosrdnějším v dějinách lidstva.

Posuňme se ale o pár let dál. V roce 313 vydává Konstantin I. Veliký zásadní dokument  Edikt milánský a křesťanství je oficiálně povoleno. O sto let později má již křesťanství navrch a pokora a láska se pomalu rozpouští jako jarní sníh.

V roce 415 žila ve vznosné  Alexandrii žena, která vynikala v matematice i jiných vědách, byla významnou novoplatónskou filozofkou a uznávanou učitelkou. Jmenovala se Hypatia a i když byla pohankou, zastávala názor, že pohanská filozofie i křesťanská nauka se dá spojit. Jsou ale věci, které se  neodpouští. Moudrá, neobyčejně  krásná žena, která má velké charisma, je veřejně aktivní a všeobecně oblíbená, bude vždycky některým trnem v oku. Navíc, když  bylo  podle místních církevních hodnostářů nutné, aby všichni vyznávali jen tu jejich pravou víru. Hypatia se stala nepohodlnou. A tak na popud patriarchy Kirilla, učitele církve a dnes všeobecně uznávaného světce, rozvášněný dav jeho žáků vytáhl Hypatii z vozu, strhal z ní šaty a odvlekl do kostela. Tam ji, tito vyznavači Krista, velmi brutálně rozřezali tělo rozbitými střešními taškami, aby je následně za městem spálili.

V záplavě křesťanských svatořečených mučedníků není pro Hypatii místo. Je stále v očích církve pohanská zatvrzelá žena, která nepochopila. Účel tehdy a také mnohokrát později světil prostředky. A nejen v rámci nějaké víry. Fanatismus je totiž nemoc, která si nevybírá.

Agora - film o životě Hypatie