Když němečtí fotbalisté před zápasem s Anglií zpívali národní hymnu, neměli ani tušení, jaký text právě nabízí svým divákům nizozemská televize NPO.
Na obrazovkách se totiž objevil překlad slov první sloky „Deutschland, Deutschland über alles, über alles in der Welt“, která byla po druhé světové válce spojenci zakázána, a na průšvih bylo zaděláno. NPO se pak omluvila, ale většině Nizozemců to bylo asi stejně jedno.
Daleko horší situace nastala, když německým tenistkám před fedcupový zápasem s Američankami zazpíval Deutschland, Deutschland über alles havajský sólista. Dvacet německých fanoušků se zuřivě snažilo Havajana překřičet správným textem a německá hráčka Andrea Petkovicová z toho byla na mrtvici.
Ale takové věci se prostě stávají, stávat budou a bývají pro nezainteresované velmi zábavné.
Při kvalifikačním zápase na EURO 2020 zahráli zase Francouzi na nervy Albáncům. Nejdříve jim pustili hymnu Andorry, a když naštvaní Albánci chtěli na protest opustit hřiště a měla se proto zahrát ta správná, hlasatel celou situaci "vylepšil" tím, že vyzval diváky, aby se uklidnili a respektovali arménskou státní hymnu.
Něco podobného se podařilo i našim pořadatelům. Když litevští fotbalisté s hrdě vztyčenými hlavami čekali na svoji národní hymnu, z edenských reproduktorů se ozvala hymna Lotyšů. Všichni se tehdy vymlouvali jeden na druhého a jak už to tak bývá, nakonec to končilo vyhazovem pracovníka s nejkratší odpracovanou dobou.
Malou diplomatickou roztržku způsobili i Australané při finále Davis Cupu z roku 2003. Na akci byl najat známý místní jazzový trumpetista a místo oficiální španělské hymny Marcha Real hrál verzi Himno de Riego, která je obecně považována za republikánskou, vyjadřující odpor k monarchii a katolické církvi. V jedné z textových variant se například zpívá: " Chce královna korunu, tak ať přijede do Barcelony, tam jí podřízneme krk."
Starou verzi hymny zahráli před ragbyovým zápasem v Edinburghu i Gruzíncům a Uruguaycům na Copa America v roce 2016 zase omylem Chilskou.
Ale nepřekonatelné faux pas nastalo, když v Kuvajtu kazašské sportovní střelkyni Marii Dmitrienko zahráli parodickou hymnu z filmu Borat. Marii to ale nechalo na rozdíl od celého Kazachstánu v absolutním klidu. Buď neznala svoji hymnu, nebo neviděla celým národem proklínaný film Borat.
Všechny tyto přešlapy nakonec skončily omluvou a neměly žádné dramatické konce, a i když někteří byli na chvíli roztrpčeni, milionům dalších zlepšily náladu a vykouzlily úsměv na tváři. Nechci zlehčovat všechno to poklekávání, nošení barevných kapitánských pásek a chutí odcházet z hřiště, ale i ty omyly s hymnami jsou nepřímým důkazem, že sport je ve své podstatě určený k zábavě a ne k nějakým proklamacím. Ty mají místo někde jinde.
