Altlichtenwarth je malé, příjemné městečko v Dolním Rakousku. Dělají tady výborné veltlínské, je tu tradičně čisto a lidé jsou vstřícní. Jeho historie je ale temná, jako bezměsíčná noc
Když šlápnu do pedálů, jsem tam za slabou hodinku. Projíždím ospalými rakouskými vesnicemi a dál mezi zlátnoucími poli, vinohrady a až v prudkém stoupáku, kousek před Altlichtenwarthem, mi trochu dochází dech. Seskakuji z kola a využívám té krátké přestávky k doplnění kyslíkového dluhu a také proto, abych se chvíli pokochal. Soutěsky lánů a zelené linky větrolamů na úbočích. Hezké, ale nic zvláštního. Snad jen, že tady na polích mají místo řepky pšenici, ječmen a žito. Když vyšlapu na vrcholek kopce, zdraví mne firma OMV a kyvadla ropných pump se klaní, jako by do vesnice přijížděl sám kníže Lichtenštejn. Dík.
Kdysi existovala Balbínova Mapa míst svatých a klatých. Bylo na ní zakresleno, kde můžete hledat pomoc světců, a kterým místům se raději vyhnout. Nevím, jestli nějaká podobná mapa existuje, nebo existovala pro Rakousko a vlastně se ani nedá jednoznačně říci, kam by podle ní Altlichtenwarth patřil. Každopádně historie tudy procházela velmi intenzivně.
První zmínka o obci Altlichtenwarth je z roku 1232 a její název je obtížně přeložitelný. I samotní rakouští jazykovědci se přou, z čeho vychází. Mluví se o jakémsi "zmenšeném stanovišti", "vyhlídce" nebo "místu čekání". Každopádně podle toho, jaký zde byl již ve 12. století postaven kostel, je zřejmá důležitost tohoto místa. Opevněný kostel s hradbami sloužil v minulosti jako útočiště před nepřáteli a i dnes svou mohutností udivuje.
Ale vraťme se k událostem, které Altlichtenwarth provázejí celou jeho historii. Jsou to události neveselé a na celé věci je zarážející, že jimi byla nejvíce postižena právě tato obec. Potom není od věci si myslet, že toto míst přitahuje nějakým zvláštním způsobem násilí a pohromy. Ale posuďte sami.
Kolem roku 1425 obsadili vesnici husité. Zajímal je především obsah vinných sklepů. Kalich měli ve znaku. Kocovinu si pak tito chrabří boží bojovníci léčili týráním místního katolicky zaměřeného obyvatelstva a bezmeznými krádežemi všeho co jim přišlo pod ruku.
Mezi lety 1529 -1532, během prvního tureckého obléhání Vídně, vpadli do Altlichtenwarthu Turci. Vyplenili vesnici a část obyvatel odvlekli sebou.
Běhen třicetileté války v roce 1645 si našla cestu do vesnice Černá smrt. Na následky moru tehdy zemřelo 46 lidí. Hned v následujícím roce ale čekala obyvatelstvo daleko větší tragédie. Blížila se vojka švédského generála Torstenssona a spřátelená maďarská Rákocziho armáda. Většina vesničanů se ukryla v okolí a v bezpečí čekala, až vojska projdou a nebezpečí pomine. Obsazení se neobešlo bez krveprolití a vypálení mnoha domů. Když nastal klid, vyšli lidé ze svých úkrytů. Byl právě jeden z církevních svátků. Odešli tedy do kostela na mši. Když velitel Švédů už kdesi za vesnicí zaslechl zvony, rozkázal vojákům se vrátit. Ti vpadli nečekaně do chrámu a na místě povraždili 309 nevinných mužů, žen a dětí. Dle výpovědi přeživších svědků, se tehdy krev valila proudem přes práh kostela.
V roce 1679 přišla opět morová rána, při níž zemřelo 134 lidí. Dodnes si připomínají místní obyvatelé tuto událost poutí k Pestkapelle (morové kapličce).
Po šedesáti letech do Altlichtenwarthu přišli znovu Maďaři. Tentokrát to byli Kurucové, vzbouřenci proti Habsburské monarchii, kteří v roce 1706 obsadili vesnici a zabili přitom 77 lidí.
V roce 1849 zachvátila celý region cholera a na její následky během měsíce zemřelo 103 lidí, což znamenalo v té době 10% obyvatelstva.
S první světovou válkou přišla i povinnost narukovat. Sice úmrtí 57 vojáků přímo nesouvisí s místem, ale jejich ztráta zasáhla v Altlichtenwarthu mnoho rodin.
V té druhé padlo za Hitlera 74 místních. Altlichtenwarth se ale také stal přímo bojištěm. 18. dubna 1945 v podvečer přišli do vesnice Rusové. Obsadili ji bez boje. Byli bezstarostní. Pili rakouské víno a slavili. Podle dochované historické zprávy, bylo ten večer mnoho dívek a žen vojáky Rudé armády znásilněno.
Ustupující jednotky Wafen-SS se ale opevnily na vyvýšenině Hutsaulberges a Silberberges, v noci na 19. dubna provedli protiútok a vesnici dobyli zpět. Většina vyděšeného obyvatelstva uprchla a na místě zůstalo jen 50 obyvatel. Hned následného rána znovu přišli Rusové a německý odpor byl zlomen. V bojích padlo 59 německý, 27 ruský vojáků a 4 civilisté. Altlichtenwarth byl totálně vypleněn. 50 domů bylo zcela zničeno a 40 silně poškozeno požárem. Obyvatelé se vrátili do svých domovů až po týdnech i měsících.
Když se dnes procházím mezi vinnými sklepy, zajdu k románskému kostelu, když vystoupám na Hutsaulberg k památníku padlých, voní tady lípy a nad Altlichtenwarthem je blankytně modrá obloha. Zvon na kostelní věži odbíjí další hodinu slunečného dne. Napadá mne otázka, jak dlouho ten klid v Altlichtenwarthu vydrží. Protože na tomto místě se píše historie temnější, než bezměsíčná noc.
