Tajemná katedrála v Chartres - labyrint podivností - část druhá

Patří mezi nejvýznamnější a nejlépe zdokumentované katedrály v Evropě. Mnohé otázky ale zůstávají stále nezodpovězené.

Těžko si můžeme představit, jak mocně katedrála působila ve 13.stoleti na prosté věřící. Museli být ohromeni jak stavbou, tak i "výzdobou". Rukopisy byly pro většinu obyvatelstva velmi drahé a zcela nedostupné. Mohla si je dovolit jen církev, univerzity a šlechta. Navíc negramotnost nebyla nic výjimečného. Jediným zdrojem poznání tedy byly mše a ústní podání klerika. Když se postavila katedrála, mohli věřící na vlastní oči vidět podobu nejen starozákonních proroků, ale i svých králů. Vidět do kamene vytesané a ve vitrážích ztvárněné Staro i Novozákonní výjevy, vidět vyjádření očistce i pekla. Katedrála v Chartres se pro ně  stala i jedinou cestou k poznání, encyklopedií.

Ale navažme na minulou část a podívejme na další podivnosti.

Podivnost čtvrtá - Labyrint

Labyrinty byly nedílnou součástí gotických katedrál a najdeme je také v Amiens nebo Remeši. Ten v Chartres je kruhový, geometricky velmi složitý a má  průměr asi 13 metrů. Celková délka spirálovité stezky činí 261,5 metru. Tedy procházka labyrintem je dlouhá více než půl kilometru. O jeho přesné funkci se spekuluje. Dle některých písemných pramenů, sloužil k zvláštnímu rituálu v rámci Velikonoc, kdy kněží za sborového zpěvu prováděli jakýsi tanec s míčem. Ten symbolizoval slunce, Krista jako Slunce spravedlnosti a  zmrtvýchvstání. V pozdějších dobách se stal pro poutníky cestou vykoupení, když procházeli po kolenou do středu labyrintu a zpět. Mystikové tvrdí, že ze středu labyrintu vychází očistný telurický proud Země. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že když jsem se postavil do jeho středu, měl jsem skutečně ne zcela normální pocit. Největší podivností ale je, že právě v tom středu se nacházela měděná deska zobrazující Thésea zabíjejícího Minotaura. Vskutku vhodný motiv pro křesťanský stánek. Deska ale vzala za své, když Napoleon potřeboval materiál na svá děla. Postupem času byla většina labyrintů z katedrál odstraněna. Rituály byly zapomenuty a labyrint údajně sloužil jen k rozptylování věřících. Chartreský labyrint měl postihnou stejný osud, ale naštěstí na jeho odstranění prostě nebyly peníze. Dnes je labyrint v Chartres po větší část roku zastavěn židlemi. Asi ze strachu, aby pobíhající děti nenarušovaly pietu chrámu. Náhrada za pouť do Jeruzaléma či Santiaga de Compostela je tedy vyloučena.

Podivnost pátá - Vitráže

Význam vitráží jako obrazové knihy je jednoznačný. Na 176 oknech a rozetách si můžete prohlédnout více než tisíc různých příběhů. Vedle těch biblických, jsou tu zobrazeny legendy o svatých, scény z významných bitev, ale také drobnosti z tehdejšího běžného života.  Asi byste těžko hledali profesi, která zde není vyobrazena. Kejklíři, řemeslníci, zemědělci, žebráci, ale i tajní vyznavači  ďábla. Jsou tu požáry měst a přírodní katastrofy. Je zde i kurtizána svádějící chtivého muže, marnotratný syn i rytířský souboj. Trvalo by vám desítky hodin přečíst tuto "knihu" ze skla a olova. Ale nic by nefungovalo, nic by se nedalo "přečíst" nebýt dvou věcí, světla a skla. A právě sklo je tou největší podivností. Okna katedrály totiž září i při zatažené soumračné obloze stejně, jako když jsou nasvícena v pravé poledne. Skla jakoby si sama regulovala množství procházejícího světla. O to fascinující je fakt, že žádnou analýzou nebyl dosud odhalen postup, jak vytvořit přesnou kopii tohoto středověkého barevného skla. A ještě jedna podivnost. Tohle barevné sklo reagující na světlo se najednou objevilo ruku v ruce s lomeným obloukem. Možná,  že těch devět templářských rytířů přivezlo návod na stavbu katedrál zcela kompletní.

Ve třetí a poslední části této malé procházky po podivnostech katedrály v Chartres  se podíváme na to, co se skrývá a skrývalo v podzemí.