Ryszard Siwiec - živá pochodeň i pro nás

Jak daleko může dojít člověk ve svém protestu? Až k vlastní smrti? Jeden Polák to pro nás před padesáti lety udělal.

Ten osmý zářijový den roku 1968 byl v Polsku přívětivý. Varšava se chystala slavit celostátní dožínky a na Stadion Desetiletí přišly komunistické špičky, zahraniční diplomaté a 100 000 dalších návštěvníků. První muž Polska a hlavní iniciátor "bratrské pomoci "  Władysław Gomułka byl spokojen. "Kontrarevoluci" se podařilo v Československu zabránit.

 "Bratrská pomoc", které se zúčastnila i polská armáda se naopak stala pro profesora filosofie Ryszarda Siwiece  poslední kapkou do poháru hořkosti, který v sobě nosil.  Rozhodl se odjet do Varšavy udělat něco, co vyburcuje polský národ k boji proti komunistické zlovůli. Ještě před svým  odjezdem namluvil na magnetofonovou pásku výzvu k polskému národu, která končí:

„… Slyšte můj výkřik...výkřik obyčejného člověka, syna národa, který miloval svou svobodu a svobodu druhých více než svůj vlastní život, vzbuďte se! Ještě není pozdě!…“

Pak přišel na varšavský stadion, vystoupal mezi davy lidí na jednu tribunu, polil se ředidlem a zapálil.  Neuvěřitelné je, že všechno to proběhlo bez většího rozruchu. Křik trpícího zanikl ve zpěvu učinkujících tanečníků a jen malý okruh lidí viděl co se děje a snažil se nějak pomoci. S popáleninami byl  Siwiec odvezen do nemocnice, kde 12. září ve věku 59. let zemřel.

Státní bezpečnost vše úzkostlivě tajila a celý incident označila za čin choromyslného člověka. O tom svědčí i fakt, že rádio Svobodná Evropa podala informaci až na jaře 1969, ale zpráva proběhla bez povšimnutí.

"Pravda a lidstvo by neměli být ztraceny -  umírám a je to méně zlé, jako by měly umírat místo mne miliony…. Cítím se dobře a jsem klidný tak, jako nikdy v životě."

Dopis na rozloučenou, který zanechal Ryszard Siwiec pro svoji manželku a ze kterého je tento úryvek se dostal z rukou polské stání policie k adresátovi až po dvaceti letech.  A ještě déle trvalo než se profesor Ryszard Siwiec dočkal uznání.

Až v roce 2001 mu byl udělen Václavem Havlem řád TGM prvního stupně a v roce 2010 ve stejnojmenné ulici na Žižkově odhalen pomník. Také slovenský prezident Gašparovič udělil posmrtně  Ryszardu Siwiecemu Řád bílého dvojkříže třetí třídy. Vyznamenání od polského prezidenta a zástupce postkomunistického Svazu demokratické levice Kwaśniewského, rodina odmítla.

Je to jen jeden z dalších příkladů, kam dokázala dohnat komunistická mašinérie obyčejného člověka. Jen málo lidí by ale obětovalo svůj život na protest proti pošlapání svobody cizího státu, jako to tehdy v září učinil profesor filozofie  Ryszard Siwiec. Čest jeho památce.

Tyto drastické záběry byly natočeny příslušníkem státní policie