Proč jsme my Češi zase takoví ... ?

Občas se ptám sám sebe, co nás, Čechy, vede k tomu, abychom dělali věci, které jsou v normální slušné společnosti nemyslitelné.

Když přiváděla princezna Konstancie na svět budoucího římského císaře Fridricha II. a autora Zlaté buly sicilské, přihlíželo tomu porodu náměstí plné lidí. Tehdy "vstupné" nikdo nevybíral. Byl totiž temný středověk.  Dnes už je, ale jiná doba. Dnes se musí platit za všechno.

V posledních dnech mne zaujala diskuse o tom, jestli má být otec přihlížející porodu zpoplatněn. Lékaři argumentují svými náklady, otcové naopak přemrštěnou výškou poplatků. Částka mnohdy překračuje tisíc korun za sklenici vody, použití WC a jakési školení personálem, asi kdyby bylo potřeba pomocné ruky. Někteří zainteresovaní odborníci  tvrdí, že by mělo být účtováno pouze to, co je nezbytné na úhradu základních potřeb. Vše ve výšce několika desítek korun.

V úterý Ústavní soud, na základě žaloby proti chomutovské nemocnici  rozhodl,  že zdravotnická zařízení smí vybírat jen přiměřenou částku za nadstandardní služby.

Vlk se nažral a koza zůstala celá? Kdepak. Protože ta koza v podobě otce je stále dávána na milost a nemilost vlkovi. Jelikož neexistuje žádný předpis, který by striktně určil, co  jsou to ty "přiměřené náklady", je to opět na posouzení nemocnic.

Ve zdravotnictví není z hlediska financování situace nejveselejší, ale zrovna v tomto případě se mi zdá vybírání jakýchkoliv poplatků zcela nemorální, hloupé a zbytečné. A to nejen proto, že rozhodnutí otce podpořit ženu u porodu není úplně obvyklé, ale také proto, že jsme spolu se Slováky jediní v Evropě, kteří za to požadují poplatek. Personál je jistě  citlivý a profesionální, ale peníze jsou bohužel zase až na prvním místě. Máme to skutečně zapotřebí?

.