Prchal z vězení na padáku

Patří mezi nejslavnější cizince, kteří kdy byli na našem území vězněni, ale v jeho vlasti jej mnozí stále považují za národního hrdinu.

Nadšení, které projevoval pro "blaho" lidu by se dalo srovnat s nadšením našeho soudce Urválka. Ale nebýt náhody, dnes by po něm, jak se říká, neštěkl ani pes.

Toho 21. června roku 1792  to vypadalo na běžný letní večer a pro Jeana Baptista Droueta klidný závěr služebního dne. Ale jen do té doby, než se na jeho poštovní stanici v Sainte - Menehoulde zastavily dva kočáry s cestujícími a doprovodem dragounů. "Zase nějací uprchlíci," pomyslel si Drouet. Ale když nahlédl do jednoho z vozů, zaujala jej tvář majordoma. Pak sáhl do kapsy, vytáhl papírovou bankovku (asignát) a nabyl jistoty. Ten muž nebyl nikdo jiný, než sám král Ludvík XVI. Cestoval i se svou manželkou, královnou Marií Antoinettou, která se vydávala za guvernantku svých vlastních dětí.  Celá královská rodina prchala z domácího vězení v Paříži do pevnosti Montmédy.

Drouet sice neměl pravomoc krále zadržet, ale vychloubat se mohl. Proto zpráva o tom, koho dnes potkal, se rychle rozšířila městem. Okamžitě byla svolána Městská rada a stylem, "když jsi to začal, tak to i dokonči", vyslala  překvapeného Droueta stíhat uprchlíky. Hodinu před půl nocí je král dostižen  a ve vesnici Varennes vojáky zajat.

Za svůj čin je Drouet odměněn částkou 30 000 livrů. (pro představu v té době už stál pár bot přibližně 1000 livrů), ale peníze podle všeho odmítá. Co ale neomítne, je funkce poslance Národního konventu. Tak začíná politická kariéra pošťáka Droueta a slovo smrt se pro něho stává zaklínadlem.

Nejdříve ji žádá pro své umírněné druhy v revoluci, girondisty, kteří odmítají zbytečné násilí a krveprolévání. Mnozí jsou pak skutečně posláni pod gilotinu. Jeho návrh popravit všechny anglické obyvatele žijící ve Francii sice neprojde, ale uspokojení se mu dostane, když hlasuje pro popravu Ludvíka bez odvolání a ta je schválena.

Jako jeden z nejoddanějších myšlenkám revoluce je v roce 1793 vyslán ve funkci komisaře Národního konventu na kontrolu Severní armády bojující proti habsburské koalici. Generál Dumouriez, který Severní armádě velí už má celé revoluce dost a jakmile komise dorazí, předá ji kompletně Rakušanům.

Tak se Jean Baptist Drouet ocitá v jednom z nejhorších žalářů habsburské monarchie, v brněnském Špilberku. A „královrah" to tady nemá vůbec lehké. Když dozorcům dojde trpělivost a chtějí, aby už konečně tento francouzský floutek zavřel hubu, strčí jej na několik dní do "díry". V případě Špilberku do proslulých kasemat. Není tedy divu, že Drouet pomýšlí na útěk. 

 Pomoci rybí kosti si ušije z roztrhaných prostěradel padák, který připevní na laťky vytržené z vězeňského lůžka, v noci uvolní mříž v okně a skočí. Po dopadu do pevnostního příkopu si ale zlomil nohu a ráno jej našla hlídka. To, co zažíval v kasematech, nebylo nic proti tomu, co ho čekalo nyní. Vojáci ho odvlekli zpět do cely, kde ho náležitě zpracovali a pak ho tam osm hodin nechali  ležet v přesvědčení, že zemře. Když se tak nestalo, zavolali konečně chirurga. Drouet měl štěstí, že o nohu nepřišel a vyléčil se. Jeho věznění skončilo v roce 1795, kdy byl vyměněn s několika dalšími za dceru Marie Antoinetty, francouzskou princeznu Marii Terezii Charlott, vnučku Marie Terezie.

Drouet se po svém propuštění stává členem a tajemníkem Rady pěti set. Zapojuje se ale do spiknutí Gracchuse Babeufa proti vládě. Cílem spiknutí bylo zavést  absolutní rovnostářství, takový komunismus po Francouzky. Babeuf je popraven a Drouet znovu putuje do vězení. Tentokrát se mu útěk zdaří a prchá do Švýcarska. Po převratu Napoleona Bonaparta  a vyhlášené amnestii se vrací v roce 1799 do Francie. Když je ale Napoleon vyhnán z Francie a vlády se ujímá Ludvík XVII, stává se Drouet znovu "královrahem" a musí Francii nadobro opustit. Tajně se ale vrací a pod  jménem Merger žije v městě Maconu až do konce života.  Jean Baptist Drouet zemřel v 61 letech.

V amerických archivech se našel dopis, jehož adresátem byl Georg Washington. Drouet v něm píše:

"Přeji si nadále sloužit mé zemi ve vojenské linii a být zaměstnán v armádě. Modlím se, generále, abyste mi poslal potvrzení nebo osvědčení, abych dokázal, že jsem sloužil v armádách spojených států v roli dragouna.  Toto potvrzení bude velmi užitečné v mém postupu.  Odvažuji se doufat, generále, že to neodmítnete. Při poskytnutí této služby si přidáte lístek vavřínu ke všem těm korunám, které jste si tak skvěle zasloužil.

Jean Baptist Drouet"

Jean Baptist Drouet odpověď nikdy od Washingtona nedostal a vojákem se tedy nestal.  Osudem mu bylo předurčeno odhalit krále a prožít si život naplněný slávou, ale i několikerým vězněním. A také množstvím cizí krve a utrpení. Ale podobných, jako byl Jean Baptist Drouet se v lidských dějinách vyskytuje mnoho, ty naše nevyjímaje.