Anketa Zlaty slavík vznikla v roce 1962 a za ta léta se jí zúčastnily stovky tisíc hlasujících. Jaká je ale skutečná hodnota tohoto ocenění?
V posledních dnes se skloňovala ve všech pádech dvě jména, Kryl a Ortel. Nemíním se k tomu vracet, protože to srovnání překračuje ve své absurditě hranici mého chápání. Přivedlo mě ale k zamyšlení nad anketou, která je součástí našeho kulturního dění už více než padesát let. A protože všechno souvisí se vším, tak i v ní se dají vystopovat nálady provázející naši společnost.
V roce 1962 se rozhodli redaktoři Mladého světa obdařit své čtenáře anketou popularity československý zpěváků a dali jí název Zlatý slavík. Hlasovalo se jen ve dvou kategoriích - zpěvák, zpěvačka a písnička. V tomto prvním ročníku zvítězil Waldemar Matuška a "zlatou písní" se stala Láska nebeská Suchého a Šlitra. Nutno podotknout, že se tehdy hlasování zúčastnilo 797 čtenářů. Tedy nic moc.
Druhým rokem už těch hlasující bylo takřka pět tisíc a vítězem se stal Karel Gott. A zde začíná Karlova spanilá jízda "slavičí" historií, přerušovaná jen velmi sporadicky.
Hlasujících ve Zlatém slavíku každoročně přibývalo a anketa probíhala víceméně bez zásahů vládnoucí garnitury. To se ale zásadně změnilo po roce 1969, kdy se začal hledat a našel tzv. vnitřní nepřítel i mezi zpěváky. Anketa za rok 1969 nebyla kvůli vítězství Marty Kubišové zveřejněna a v následném roce byla kategorie zpěvačky z obavy z jejího opětovného vítězství dokonce zrušena.
Vzhledem k tomu, že bylo hlasování anonymní, objevovala na lístcích jména, která komunistům zvedala adrenalin. Nebylo přípustné, aby byli Karel Kryl, Yvonne Přenosilová nebo později Waldemar Matuška v žebříčcích popularity uvedeni. Proto tyto hlasy končily rovnou v koši. Aby lidé lépe "pochopili" koho ano a koho ne, byla upravena pravidla ankety tak, že se jí mohli zúčastnit pouze ti, kdo měli přehrávky. To v dalších letech mnohé diskvalifikovalo. Hlasy sice dostali, ale nikdy se ve statistikách neobjevili. Tak se stala ze Zlatého slavíka anketa pro vyvolené. Kdo se tehdy režimu z jakéhokoliv důvodu znelíbil, ten neměl nejenom šanci se jí zúčastnit, ale hlavně vystupovat na veřejnosti. Je tedy možné brát výsledky z těchto let za regulérní? I když je to většině národa absolutně jedno, tak asi těžko. No co už.
Doba se změnila a ve Slavíku se může umístit kdokoliv, i když jakési pachuti z let minulých se stále tato anketa nemůže zbavit. Znovu některým leží výsledky v žaludku a přikládají jim zdrcující význam. Lék je jednoduchý, zúčastněte se jí příští rok a hlasujte pro svého oblíbence. Pak už se třeba tady na blogu bude rozebírat někdo úplně jiný a daleko kvalitnější. Ale možná ani nebude o čem psát.
