Pankrác, Servác, Bonifác - zmrzlí muži, kterým bylo pěkné horko

Ti tři chlapíci nejsou jen zmrzlí mužové jak si obecně myslíme, ale také mučedníci, kteří to měli za života dost na nic.

Každoročně přichází v tomto květnovém čase pár mrazivých dní. Ti  tři mučedníci k tomu přišli jako slepí k houslím a většina z nás neví, jaké dramatické osudy prožili.

Pankrác

Pankrác byl římský mučedník, který se narodil okolo roku 290 ve Frígii. Zemřel, jako mnozí jiní křesťané, za vlády císaře Diokleciána, který byl na křesťany silně vysazený. Nejdříve nechal popravit Pankrácova otce, a aby toho nebylo málo i Pankráce. Bylo mu tehdy pouhých čtrnáct let. Proto je Pankrác také patronem dětí, mladých, rostlin a květů.

Je ale také pomocníkem proti křečím, mstitelem křivé přísahy a svědectví. To souvisí s legendou, která praví, že jakýsi muž křivě přísahal s rukou položenou na mučedníkův hrob. To Pankráce tak naštvalo, že  křivopřísežníkovi nechal ochrnout ruku a ten z toho raději skonal.

Pankrácovi byl později postaven v Římě nad  hrobem chrám a  přísahy zde složené měly velký význam. Jak by ne, kdo by taky chtěl mít ochrnutou ruku.

Servác

Na rozdíl od kolegy Pankráce, zemřel Servác relativně pokojnou smrtí 13. května 384. Kdy se přesně narodil, nevíme, ale bylo to v Arménii. Po svém odchodu do Belgie byl vysvěcen na kněze a posléze se již jako biskup  zúčastňoval mnoha sněmů a vystupoval v nich při řešení církevních sporů. Byl zanícený křesťan a vždy nabádal k pokání a k větší horlivosti věřících. V té době hrozilo nebezpečí od pohanských Hunů a Servác věřil, že jedině vroucnou modlitbou a ctnostným životem  lze toto nebezpečí odvrátit.

Aby ještě více víru posílil a také požádat o pomoc, vydal se na pouť k hrobu svatého Petra do Říma. Není se co divit, že po třídenním půstu na Petrově hrobě usnul. Ve snu se  mu pak údajně svatý Petr zjevil a oznámil, že v Galii a okolí jsou všichni hříšní zmetkové, a že jim nepomůže, a že jim to Hunové pěkně zavaří. Petr měl pro Serváce ale útěchu, že se tak stane až po jeho smrti. Těžko říct jestli Serváce zklamalo,  že svatý Petr odmítl pomoc nebo se chtěl pomstít hříšníkům.  Faktem zůstává,  že si po návratu z Říma do Maastrichtu připravil hrob a zemřel. Záhy na to,  začala velká  expanze Hunů do Evropy.

Servác je patronem, zámečníků, stolařů a pomocníkem proti bolestem nohou, horečce, proti ochrnutí zvířat a proti soužení s myšmi a potkany

Bonifác z Tarsu

Třetím ze zmrzlých mužů je Bonifác.  Život tohoto světce je  poněkud pikantní. Narodil se v Římě a postupem času se vypracoval na správce v domě bohaté Římanky jménem Aglaja. Asi se oba po večerech nudili, tak si našli společnou zábavu a hraní kanasty to rozhodně nebylo. Jako správní křesťané údajně trpěli výčitkami svědomí, a tak Aglaja vymyslela, že své hříchy odčiní, když si pořídí ostatky světců.

A jak už to tak u ženských bývá, ony něco vymyslí a chlap aby to provedl. Poslala proto Bonifáce do Malé Asie, kde zrovna vraždili křesťany ve velkém a o ostatky tedy nebyla nouze (tohle by nevymysleli ani Monty Python). Když dorazil do Tarsu, zrovna na náměstí probíhala exekuce. Pálení, bičování, řezání a trhání končetin. Bonifáce to nenechalo v klidu a jal se povzbuzovat mučené křesťany. Když se ho císařský náměstek Simplicius zeptal co je zač, Bonifác nezaváhal a hned se práskl, že je také křesťan. Náměstek také nezaváhal a nechal ho okamžitě zatknout. Po nápoji z roztaveného  olova a koupeli ve vařící smůle se mu dostalo stětí. Společníci, kteří Bonifáce doprovázeli, nebožtíkovo tělo vykoupili od Římanů a přivezli zpět domů Aglaje. Dostala tedy co chtěla.

Zajímavostí je, že Bonifác není nikoho patronem, ale jen kláštera sv. Bonifáce. Možná se ale není čemu divit.