Chlap zajel selce rukou pod sukni, ví přesně kam sáhnout. Ženská piští, jako by šlo o život, ale drží.
A támhle pod stolem, nalitý jak slíva, vyspává někdo opici. Lidé kolují obkročáka a dělají na sebe dvojsmyslné posunky, celí zčervenalí pivem, dotyky a pachem potu. Jsou dožínky.
Takové bývají momentky z lidových veselic, často prezentované v bibliografiích fotografů. Být v pravý čas na pravém místě a zmáčknout spoušť. Jak snadné v porovnání s malířem, který ty grotesky musí naskicovat nebo jenom nosit v hlavě a potom v ateliéru natáhnout plátno na blindrám a našepsovat a nakonec najít tu správnou barvu na paletě. Kdo by se s tím dnes ještě dělal, když fotoaparát to zvládne ve vteřině. Ale v době, kdy ještě neexistovaly Nicony a Pentaxy a spoušť se mačkala leda tak u arkebuzy, to jinak nešlo.
( obrázky - zdroj wikimedia.org - jsou pro zvětšení klikatelné, jejich zavřením se vrátíte na článek)
Zemřel v září 1569 v Bruselu a epitaf na jeho náhrobku mluví za vše: „Pieteru Bruegelovi, malíři bezchybné práce a velmi elegantního umění, jehož by mohla velebit sama Příroda, matka všech věcí, jemuž se obdivují ti nejzkušenější umělci a jejž soupeři marně napodobují."
Pieter Bruegel starší se narodil mezi léty 1525-1530. Přesné datum neznáme a ani místo není zcela jasné. Jednou z alternativ je Breda v Nizozemí, nebo Bruegel v Belgii. Pozdější průběh života je již s ohledem na jeho bohatou tvůrčí činnost dobře zmapován.
Těžko by se dala, na tak malém prostoru, jako je tento článek prezentovat a popsat, třeba jen desetina Bruegelovi tvorby. Každý obraz obsahuje množství scén, které se stávají samostatnými dějovými liniemi. Jsou plné hádanek a skrytých významů. Jeho dílo lze dělit dle jednotlivých témat, ale také je třeba chápat v několika rovinách. Jeho obrazy přinášejí příběhy i hluboké duchovní pravdy.
Zásadním tématem Breugelovy tvorby je ztvárnění přírody a člověka. Zde se skutečně projevuje jako dobový fotograf, který bez příkras předkládá zachycenou krajinu i okamžiky ze života prostých lidí. Například na obraze Zimní krajina s bruslaři a pastí na ptáky vidíme, že již v té době se hrál curling a past byly jen ptáky zabíjející dveře podepřené hůlkou. Ale i jeho selská svatba, karneval nebo také ukázka dětských her dokumentuje velmi výstižně život v 16. století.
Jedním z pozoruhodných a velmi vtipných obrazů, který ikonograficky představuje fyzické a sociální aspekty té doby jsou Holandská přísloví. Představuje na 100 lidových rčení, z nichž některá jsou používána i dnes. O muži narážejícím hlavou o stěnu víme "že ji hlavou neprorazí", další "pláče nad rozlitém mlékem (kaší) " nebo muž házející růže prasatům snad znázorňuje známé "házení perel sviním".
Až s neuvěřitelnou ideovou podobností i celkovým ztvárněním zobrazuje Breughel stejně, jako Hieronymus Bosch, peklo a nebe. Na obrazech obou autorů nalezneme polymorfní zrůdy, nezařaditelné předměty i bytosti a také řadu sexuálních a ezoterických symbolů.
Obrazy, které Pieter Bruegel starší ztvárnil, jsou stále zdrojem poznání a silnou motivací k zamyšlení nad smyslem a hodnotami života. Jsou ale i velmi vtipné a zábavné. Každý si v nich najde to své. A přesně o to, by mělo v umění jít.
My všichni bychom ale v dnešní době měli mít na paměti hlavně to, co říká ve svém Podobenství o slepci vedoucí slepce. Nebuďte jako slepí a nenechte se vést zaslepenci, protože jinak je na konci jen pád.
V roce 2011 byl k výstavě jeho děl natočen skvělý film The Mill and the Cross (Mlýn a kříž) vztahující se k obrazu Nesení kříže.
