Na počátku byla zvědavost. Chtěl jsem ho vidět na vlastní oči a také pocítit mystickou atmosféru toho místa.
Tato drobná, osamocená stavba je pro neznalého člověka jen obyčejným kostelíkem, malou modlitebnou. Ale není tomu tak. Za slovenskou vesničkou Kopčany se v polích nachází něco úžasného, jediný dochovaný kostel z období Velké Moravy.
Obyvatelé osady v blízkosti mohutného hradiště v Mikulčicích potřebovali místo, kde by měli všichni tito strážci, řemeslníci a zemědělci blíže k bohu, ke Kristu. Postavili si tedy v 9. století na dřívějším posvátném pohanském pahorku kostelík, patnáct kroků na délku a pět na šířku. Skromný protiklad toho, co se nacházelo za řekou Moravou v Mikulčicích. Tam byly velké a zdobné kostely určeny pro ty, kteří měli výsadu žít za palisádami mikulčického hradiště. Ale z těch dvanácti kostelů, zbyly dnes jenom základy.
I když si kostelík zachoval takřka původní podobu, nevyhnul se v průběhu staletí stavebním úpravám. Na přelomu 13. - 14. století byl zbourán nartex, čili jakási předsíň, která sloužila i jako hrobka významného církevního hodnostáře. Také byla osazena módní gotická okna. V 17. století byl vydlážděn cihlami, byly provedeny nové vnitřní omítky a výmalba. Další drobné úpravy probíhaly až do poloviny 20. století. Podstatné pro jeho "přežití" bylo, že v průběhu více než tisíce let stále sloužil svému účelu. V opačném případě by byl s největší pravděpodobností již dávno součástí některého z kopčanských domů.
Zajímavostí je, že v období bojů Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem, sloužil kostelík i jako pevnost. Tehdy byl obehnán kruhovým příkopem s valy.
Komu byl původně zasvěcen, se neví. Od 13. století ale nese jméno svaté Margity, tedy Markéty Antiochijské. Tak jako většina křesťanských mučednic, byla i ona krásná a s nadsázkou se dá říci, že na svoji krásu doplatila.
Markéta se narodila v Antiochoii ve 3. století. Její otec, Aesidius byl pohanský kněz a ani ve snu by ho nenapadlo, že se dcera stane křesťankou a později jednou z nejoblíbenějších svatých. Markéta byla vychovávána kojnou v křesťanském duchu. Jelikož byla velmi pohledná, zalíbila se místnímu prefektovi Olybriovi a ten jí navrhl sňatek. Není známo, proč Markéta sňatek odmítla, ale prefekt neváhal a z pomsty ji, jako křesťanku udal. Následovala donucovací procedura směřující k zřeknutí se křesťanské víry. Když nepomohlo pálení pochodněmi, bičování a věšení za vlasy, a rány se navíc zázračně rychle hojily, byla Markéta sťata mečem.
Legenda praví, že ještě před svojí popravou prohlásila, že ten, kdo na její počest postaví kostel anebo bude zapalovat svíce, obdrží všechno, co si bude přát. A kdo napíše její příběh, bude mít v nebi nevadnoucí korunu. Z výše uvedených důvodů je tato světice velmi oblíbená a byla proto ztvárněna i mnoha významnými umělci. Markéta je ale také spojována s 20.červencem. V den jejího svátku, pokud je počasí příhodné, "hodí srp do žita" a začínají žně.
Kostel Markétě asi nepostavíte, ale zkuste na její počest alespoň zapálit svíčku a pak si něco přát. Kdo ví, třeba to vyjde a ona vám to vaše přání skutečně splní.
