"Žádná počestná žena se neodvážila na ulici, neboť Jan prznil všecko - dívky, vdané ženy i vdovy, rovnou na hrobech svatých apoštolů."
Takto popisuje papeže Jana XII. cremonský biskup Liutprand. A nejen on. Když císař Ota I. Veliký dostal zprávu od svých agentů, co se v Římě děje, nevěřil svým očím. Papež, který měl být příkladem počestnosti, si zařídil v Lateránském paláci harém, měl všude množství milenek, kterým rozdával zlaté církevní kalichy a donutil k sexu dokonce i svoji matku i setry. Ota nebyl nijak zvlášť charakterním císařem a pro drobné výstřelky měl i určité pochopení, ale když proti němu začíná papež intrikovat, nechal oslepit svého duchovního rádce, vykastrovat kardinála a za peníze vysvětit v konírně desetiletého chlapce na biskupa, došla mu trpělivost a rozhodl se zakročit.
Kdo tedy papež Jan XII (asi 937- 964) byl. Narodil se v Římě v rodině významného knížete Albericha II. a již v 16 letech se stává papežem. Církev tvrdí, že mu bylo 18, ale to nic nemění na tom, že je nejmladším božím náměstkem v dějinách. Neumí latinsky a dokonce ani pořádně číst. Dnes by se řeklo, že patřil k tehdejší zlaté mládeži, která si užívá a průšvihy za ně žehlí rodiče. Jeho životní styl se nezměnil ani nástupem na Petrův stolec, a když ještě podědil po otci obrovský majetek, získává nejen moc nad církví, ale i tu světskou.
Většinou bývá, že když má někdo hodně, chce víc. Aby tedy ještě více rozšířil svoji moc, spojí se s římskoněmeckým králem Otou I. Velikým, kterému se zase zachtělo císařské koruny. Tak se také v roce 962 stane a Ota přísahá papeži věrnost. Jenže mladému papeži nedá spát vzrůstající Otova moc a již po roce jeho císařování začíná zase kout pikle. Ota neváhá a vyráží do Říma a Jan bere nohy na ramena. Ota v Bazilice Sv. Petra uspořádá shromáždění, na kterém se čte otevřený dopis. Mimo jiné se v něm píše: "Vězte, že nikoli málo lidí, ale všichni, jak světští tak i duchovní, Vás obžalovali z vraždy, křivopřísežnictví, hanobení chrámu, krvesmilstva s vlastní matkou a se dvěma vlastními sestrami. Vypověděli ještě mnohé, co uši brání slyšet, že jste připíjeli ďáblovi a při hře v kostky se dovolával Dia, Venuše a dalších démonů." Potom je Jan vyzván, aby se dostavil a vyvrátil všechna obvinění.
Jan to nemá v úmyslu a s Otou si jenom dopisuje. Ota tedy ze své vůle určuje nového papeže Lva VIII. To se ale zase nelíbí Římanům, kteří si chtějí volit papeže sami, zapomínají na Janovy hříchy a vyráží proti Otovi. Je z toho takový masakr, že sám Ota zastavuje boj v obavě, že mu v Římě nezůstane jediný poddaný. Přeživší mu přísahají věrnost, Lev se ujímá funkce a císař odjíždí. Jakmile se to Jan dozví, vrací se pomstychtivě do Říma a Lev ve strachu prchá za Otou. Lev se sice zachránil, ale církevní hodnostáři to schytali za něho. Kardinálu Johannovi byl uříznut nos, dva prsty a vytržen jazyk, legátu Azzovi useknuta ruka a ostatní zbičováni. V Římě se zase vzájemně vraždí odpůrci a Ota už po druhé spěchá do Říma sjednat pořádek.
Zpráva, která ho během cesty zastihne je šokující. Jan XII. je mrtev. Smrt ovšem nepřišla z rukou atentátníka, jak se Ota zpočátku domníval, ale odpovídala stylu života tohoto papeže. Manžel jedné z milenek jej přistihl v nejlepším, nezjišťoval, s kýmže mu to manželka nasazuje parohy a rovnou chlapovi rozmlátil hlavu.
Tak skončil papež, na kterého by církev raději zapomněla a o kterém historici napsali:
"Po dlouhé době zemřel papež v posteli, bohužel ne ve své vlastní."
Papež Jan XII. nebyl zdaleka jedinou černou ovcí, která usedla na papežský trůn. Ale o těch dalších někdy příště.
