Nedojede EU na vlastní blbost?

Slušněji řečeno, na některá podivná nařízení, příkazy a zákazy, jimiž nás europoslanci pravidelně obšťastňují.

V pátek mi zazvonil telefon. Neznámé číslo. Paní, či slečna na druhém konci se představila, jako tazatelka jakési agentury,  zpracovávající průzkum pro mého dodavatele elektrické energie. Prý v rámci zlepšení služby zákazníkům. Ujistila mne, že zodpovězení několika otázek mi zabere maximálně  pět minut. Byl jsem v dobrém rozmaru, tak jsem souhlasil.

Nejdříve jsem byl upozorněn, že je náš hovor monitorován, tři roky archivován a poté zlikvidován. To mne mělo uklidnit. Následovalo školení o zacházení s mými osobními údaji. Paní, nebo slečna mi citovala patřičná nařízení, znovu jsem byl poučen o jejich archivaci a na jakou adresu se obrátit, pokud mi bude něco nejasné. Minuty ubíhaly a stále jsme se nedostali k předmětnému dotazníku. Pomalu mne to přestávalo bavit.

Když jsem všechno odsouhlasil, položila mi konečně první otázku.

"Byl jste osobně přítomen odečtu stavu vašeho elektroměru?"

"Ne, nebyl"

" Nebyl? Vzhledem k tomu, že jste nebyl, nebudu vám klást další otázky. Náš průzkum se týká pouze spokojenosti s prací odečítačů elektroměrů."  

Popřála mi hezký den a zavěsila. Náhle opuštěný, stál jsem stále s mobilem na uchu a přemýšlel, jestli mne náhodou nepostihla nějaká sluchová halucinace. Nepostihla. V telefonu mi zbylo číslo, a kdyby něco, tak je uložen i záznam našeho duchaplného rozhovoru. 

Americký ekonom a spisovatel Thomas Sowell kdysi řekl, že pro byrokrata není důležitý výsledek, ale správný postup. A ten jsme spolu s tazatelkou dodrželi ve všech bodech. Jenom si říkám, jestli je zrovna tohle ta správná cesta.

.