Nastal čas hodů a stavění májí

Když měsíc květen končí, jsou májky vztyčené na jeho počátku pokáceny a někde i "obřadně" spáleny. Zvyk nesoucí se tisíciletími ale květnem nekončí a na Moravě nás provází i koncem léta a začátkem podzimu

Stavění máje či májky je spojováno s různými důvody. Jednou se staví jako výraz lásky k dívce, jindy zase na oslavu letního slunovratu.

Počátky tohoto zvyku sahají až do pohanských dob, kdy se tímto způsobem vzdávala pocta přírodnímu božstvu, jež představuje  Zelený muž či Lesní královna. Zelený muž,  tento duch přírody a vyloženě pohanský symbol, byl často ztvárňován v gotických katedrálách.  Najdete ho  i v pozdějších dobách na církevních i světských stavbách. A stejně jako jeho, přivlastnila si církev i stavění máje.

Stavění máje je na Podluží spojováno se vzdáváním úcty světci či události, která souvisí s křesťanskými tradicemi a hlavně  s každoročními hody, Je to rituál, bez kterého si nikdo nedokáže  hodovní veselí představit. Jsou místa, kde se staví mája pomocí jeřábu, většinou ale tak, jako se stavěla  před staletími.  Námaha, která je vkládána do přípravy a vztyčení borovicového kmene převyšujícího mnohdy výšku kostela, je nejen oslavou křesťanského svátku a důkazem zručnosti, ale i chvályhodnou snahou udržet v paměti to, co zde zanechali předci.

Součástí tradice je také nepsané pravidlo, které říká, že pokud se někdo postará, že mája spadne, musí být hody ukončeny. To platí i o odřezání jejího vršku. Byla to pro místní vždycky velká tragédie, když se někomu ze sousední vesnice podařilo máju pokácet. Mája se vždycky hlídala a navíc se někdy do její spodní části zatloukaly na ochranu proti podřezání staré plátky z pily. Není známo, kdo koho tímto inspiroval,  obdobně si totiž počínají i ekologičtí aktivisté, když bojují proti kácení stromů. Dnes je ale takových pokusů minimum. Máju hlídá kamerový systém a riziko přistižení nezvaných "dřevorubců" je velké.  Trest by byl navíc stejný jako v minulosti, tedy více než bolestivý.