V každém demokratickém státě vládne svoboda slova jen do určité míry. Zákon konkrétně stanoví hranice slušnosti, za které nelze zajít. Je to nutné, je to správné.
Pokud tedy neporušíte zákon, měli byste mít možnost napsat cokoliv. Ne všem se to musí líbit a proti napsanému se ohradí. Je to normální, co člověk to jiný názor. Demokracie. Problém nastává, když dotyčný tento text psychicky neunese nebo nepochopí. Snaží se pak do něj vložit to, co tam není a většinou dle svých přání. Pak nastane manipulace a demagogie.
Můj článek "Má tupost své hranice? V USA už asi ne " měl velký ohlas, se kterým jsem skutečně nepočítal a všem za něj děkuji. Napsal jsem ho možná trochu emotivně, ale tyhle způsoby jednání mne vždy dokážou naštvat. Žil jsem v prokádrovaném státě půlku života.
Ale o to víc mne překvapila reakce lidí, které považuji za inteligentní, schopné pochopit obsah článku. Pominu tvrzení pana Brauna, že jsem článek okopíroval. Dle něho asi každý, kdo se vyjádří ke stejnému tématu, kopíruje. Je to směšné a není potřeba se dál k tomu i jiným perlám vyjadřovat.
Bohužel v případě blogerky Radky Kielbergerové, která věnovala mému článku celým blog, mám obavu, že to není nepochopení, ale obyčejná manipulace s textem a naprostá demagogie. Přešel bych to, ale tím bych jí dal za pravdu.
Radka Kielbergerová tvrdí že:
Omelka napsal ve svém článku, že celé Spojené státy jsou tupé.
Já jenom napsal: "Má tupost své hranice? V USA už asi ne".
Omelka napsal, že komunističtí vyhazovači by se mohli učit od USA.
Já napsal: "Komunističtí vyhazovači by se mohli učit od těch v Knoxville."
Tedy opět ne celé USA, ale konkrétně vedení školy v daném městě.
Ale čirá demagogie je její poznámka, že vyloučená dívka přece může studovat na 20 jiných školách. Úžasné. Takže ono se nic vlastně tak hrozného nestalo. Smutné je, že právě tohle napíše pedagog. Ano, přesně toto jsme zažívali za minulého režimu.
Radka Kielbergerová, která tak často zdůrazňuje, že má ráda skutečné chlapy, by tedy udělala lépe, kdyby místo manipulování s cizím textem do diskuze napsala, že souhlasí s tím, co ten černošský chlapec učinil. Byl by to její názor, na který má právo a já bych potom nemusel psát tento blog.
I když.
Je dobré si připomínat, jak lehké je přisoudit člověku něco, co neřekl, jak lehké je tvrdit, že myslí tak, jak by si to přáli oni. Někteří to dělali, dělají a dělat budou. Nic nového pod sluncem. Snad se ale neobjeví tací, díky nimž bychom si z těchto důvodů museli zopakovat smutná období našich dějiny.
