Vražda novináře Kuciaka otřásla celým Slovenskem a znamenala pád premiéra Fica. Teď jej "zavraždili" znovu a Slováci jsou z toho v šoku.
Přestože to byla jenom vražda spáchaná v televizním seriálu, dokázala rozpoutat silné vášně. Ukazuje totiž špinavosti v nejvyšších patrech slovenské politiky, s vazbami na pravděpodobné vrahy zločinu, který se reálně stal a je stěžejní pro třetí řadu televizního seriálu Za sklom.
Z mnoha důvodů lze říci, že Slováci jsou národem nám nejbližším. Vždycky nás provázeli a jsou neoddělitelnou součástí naší vlastní historie. Někdy se ale mentalita obou národů diametrálně liší a není to zrovna temperament slovenských žen. Jsou to ty případy, kdy jsme rádi, že jsme poněkud jiní.
Devadesátá léta byla v mnoha ohledech tím nejdivočejším obdobím naší novodobé historie. Byl to takový divoký západ po Československu a ten, kdo měl kolty proklatě nízko, se mohl stát během okamžiku ze zlosyna váženým občanem nebo třeba šerifem.
A pak tu byli ti, kteří zlosyny byli a také jimi zůstali. Zatímco my jsme měli svoje Mrázky, Roubaly a Krejčíře, na Slovensku to byla jiná káva. Těžko říci, jestli je to tím, že Slovensko je více na Východ nebo jestli třeba Slováci více sledovali mafiánské filmy. Každopádně je faktem, že v devadesátých letech bylo celé Slovensko rozděleno do zájmových oblastí jednotlivých mafiánských skupin a ty se chovaly hůř než Cosa Nostra. Jména jako Mikuláš Černák, bratři Mellovci, Tibor Pápay, Peter Steinhübel alias Žalud a další jsou každému Slovákovi dobře známé. Například skupina označená jako Sátorovci se zaměřovali na likvidaci tzv. bílých koní a známi byli také tím, že občas zabíjeli jen tak z rozmaru. Ludovít Sátor měl dle vyšetřovatelů na svědomí až čtyřicet vražd. Metody vyrovnávání účtů, raketeering (vydírání), únosy a pumové atentáty nemají v Evropě obdoby. Někdy se tak dělo i s vědomím policie a na objednávku Slovenské informační služby - SIS. Skvělý dokumentární seriál o této problematice, "Soumrak bosov", možno zhlédnout i na YouTube.
Jak už to ale v tomto prostředí bývá, většina těchto novodobých mafiánů se povraždila navzájem a Slovensko si trochu oddechlo. Ale jenom na chvíli. Někteří zmoudřeli a hrubá síla byla nahrazena něčím zcela jiným. Získáváním vlivu. Vlivu na politiky, soudce a prokurátory. Protože díky vlivu lze získat nejen finanční prospěch, ale i beztrestnost. Proč dělat rozruch, když jde v klidu inkasovat.
Takže nastoupili mafiáni zcela jiného ražení. Mafiáni, kterým se podařilo získat přízeň těch nejvýše postavených ve státě.
Slovenský seriál Za sklom se už ve svých předešlých dvou sériích dotkl problematiky organizovaného zločinu. Český mafián Slančík (Jiří Bartoška) obchoduje se zbraněmi, falešnými cigaretami a kde čím. A má také oporu v politických kruzích. Je to ale všechno takové anonymní. Ministři a jejich náměstci jsou jen nekonkrétní osoby, typy. Všechno se to zásadně mění právě ve třetí sérii seriálu. Sice jsou jména osob pozměněna, ale všichni, ví, koho mají představovat.
A tak se pomyslně setkáváme s bývalým premiérem Robertem Ficem (Šéf), ministrem vnitra Kaliňákem (Fúzatý), údajným strůjcem vraždy novináře Kuciaka Košnerem (Vozner), italský mafiánem Badalou (Badala) a dalšími. I když je děj seriálu určitou fabulaci tvůrců, kostra je vytvořena na základě odposlechů, faktů zjištěných vyšetřovateli a slovenskými novináři. Odkrytí vazeb představitelů státu na rádoby úctyhodné podnikatele, kteří si kupují politiky i soudce, je ztvárněno tak věrohodně, že většina Slováků nepochybuje o tom, že se tak reálně stalo a stává.
Přestože se u nás novináři nevraždí, nebude ta naše politická scéna nijak zvlášť čistší než ta slovenská. Bohužel ale nemáme televizi, která by měla dostatek odvahy šlápnout do pomyslného vosího hnízda a natočit podobný seriál, jako je ten Za sklom. Téma by se jistě našlo.
