Byly časy, kdy nám byla slovenština blíže než dnes a podle některých se dokonce tak vzdálila, že jí mladí přestávají rozumět.
Vzpomínám si na ty slovenské pondělky s určitou dávkou nostalgie. Dvanáct rozhněvaných mužů nebo Portrét Doriana Graye byly inscenace, které neměly s komunistickými agitkami nic společného a navíc byly obsazeny excelentními herci, jako byl Mikuláš Huba, Elo Romančík nebo Soňa Valentová.
Slovenské pondělky se nevrátí. A nejen proto, že jsme se jako stát se Slováky rozešli. Televizní inscenace se netočí. Nahradily je televizní filmy a výše zmíněnou klasiku detektivky pochybné úrovně. Takže "slovenčinu" uslyšíte je výjimečně. Vrcholem všeho je, že slovenská stanice Joj family, určená pro český trh a českého diváka, nechává předabovat slovenské telenovely do češtiny. Místo jazykového sbližování nastává tedy spíše rozdělování. A možná skutečně dojde časem k tomu, že mladí Češi nebudou Slovákům rozumět.
Zatím jsou si oba jazyky stále blízké, mnohá slova významově velmi podobná a není tedy problém pochopit obsah sdíleného. I u slov, která jsou jen jakousi přesmyčkou těch českých, není problém. Jazvečík je český jezevčík a mlha hmla. Najdou se ale přece jen výjimky. Chytat žubrienky, lízať cencúľ, strúhať ďumbier nebo krájať cviklu už vyžaduje stejnou znalost slovíček, jako u každého jiného jazyka. Největší zmatek ovšem způsobují slova, v obou jazycích sice existují, ale mají zcela jiný význam. Pečeňová paštéta není z pečeně, ale z jater a plnené morčacie prsia nemají s morčaty nic společného.
Všechna ta úskalí, která přináší jazyk našich bývalých bratrů, jsou ale překonatelná. Člověk si časem zapamatuje, že maškrtník je labužník a čáp bocian. Tragikomedie nastává tehdy, když Slovák začne míchat do češtiny slovenská slova. Podivné hatmatilce sice lidé rozumí, ale na dobré pověsti to dotyčnému nepřidá. Po prezidentu Slovákovi jsme se dočkali i slovenského premiéra. U Husáka byla čeština podivná, u Babiše je směšná. Možná by bylo lepší mluvit tak, jak mu příslovečný zobák narostl. Sice být českým předsedou vlády a mluvit přitom slovensky je trochu divné, ale na druhou stranu i pro českého občana je opakování matka moudrosti. Když vás potom nějaká "tanečnica z Lúčnice" pozve na žúrku a třeba vám, dámy, nabídne Ján Koleník společné raňajky, budete vědět co to znamená i bez google překladače.
