Když někde žijete pár let, může to být pro vás hororová záležitost, jízda jako na tripu nebo taky láska na celý život. Tohle všechno pro mne znamená Brno.
Nález
V Brně nikdy tramvaje nejezdily. Tam jezdí a vždycky jezdit budou jenom Šaliny. Cestování šalinou bývalo při nočních návratech veselé, v pátek odpoledne zdrcující a někdy také přinášelo různá překvapení. Tehdy to byla tuším naše pozdní jízda z Lužánek, z fotbalového utkání Zbrojovky. Seděli jsme v takřka prázdném voze a už jsme se chystali vystupovat, když si kolega všiml opuštěné igelitky. Ležela tak nějak smutně pod jedním sedadlem. "Neboj, tebe tady nenechám," řekl kamarád a jal se okamžitě zkoumat její obsah. V hnědém papíru se tam rozvalovala játra. "To jsou telecí," prohlásil s výrazem zkušeného pracovníka řeznictví. Nutno podotknout, že v době socialismu to byla surovina žádaná a tudíž úzkoprofilová. Podle jiskry, která se objevila v jeho oku, bylo jasné, že navštívit oddělení ztrát a nálezů rozhodně nemíní. Osud jater byl zpečetěn. I ostatní přivítali nález s nadšením a začali se dohadovat, jak ta játra ukuchtí. Nějak jsem neměl chuť se této kulinářské akce zúčastnit, a když jsem je opouštěl, byl jsem častován různými posměšky. Říká se ovšem, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. A mně ten smích pak vydržel docela dlouho.
Jsem přesvědčený, že to telecí játra byla, a že ten hnědý papír pocházel z masny. Jsem si ale také stoprocentně jistý, že když si ti gurmáni druhý den v Brněnském večerníku přečetli, že v Brně vraždil nějaký psychopat a odnesl si s sebou i některé orgány oběti, smích je dozajista přešel.
