Král Karel VI - největší cvok v dějinách Francie

Jsou králové moudří, hloupí a Karel VI.  Jistě by se našla i dnes nějaká ta pomazaná hlava, která vybočuje z normálu. Na Karla ale nemá ani omylem.

Karel VI francouzský (1368-1422) byl pátým potomkem Karla V. a  protože všichni starší sourozenci postupně zemřeli již před jeho narozením, břímě vládnutí připadlo na něho.

Všechno to začalo, když mu povedení strýcové vybrali nevěstu. Byla jí dcera bavorského vévody Štěpána III.,  Isabela. Tehdy si Karel dal na tu dobu poněkud zvláštní podmínku. Chtěl ji nejdříve vidět nahou. Dalo by se říci, že to byla podmínka sympatická a vcelku pochopitelná. Nepochopitelná je ovšem skutečnost, že i po jejím zhlédnutí ji pojal za manželku. Přezdívka "prasnice", kterou si vysloužila,  mluví za všechno. O nic méně podivný je Karlův nápad zjistit, jaký názor na jeho choť má prostý lid. V převleku vyrazil do podhradí, a když slyšel všechny ty posměšky na první dámu, jal se neurvalce krotit. Bláhově se domníval, že i v hadrech trhana poznají svého krále a omluví se. Naopak, dotyční jej bez velkých cavyků seřezali jako žito.

Těžko říct jestli důvodem Karlova následného psychického stavu byla nemoc, kdy mu vypadaly všechny vlasy a slezly nehty, nebo mu hráblo z přepadení přítele Oliviera de Clisson. Ten ale, přestože utržil 60 bodný a sečných ran, útok přežil. Každopádně začal Karel vidět všude nepřátele a při jedné vyjížďce se stala  věc, která naznačila,  že král nebude tak úplně při smyslech. Když nepozorné páže upustilo s břinkotem královo kopí, začal Karel kolem sebe máchat mečem tak vehementně, že zabil čtyři své rytíře a zranil svého mladšího bratra Ludvíka Orleánského.

Ludvíka to muselo tehdy hodně naštvat, protože když se vydal Karel a jeho přátelé na maškarní ples převlečení za divochy v kostýmech potřených dehtem, nenapadlo bratříčka nic lepšího, než jim ty kostýmy malinko zapálit. Čtyři přitom uhořeli a Karel se zachránil jen díky vévodkyni z Berry, která na uhašení krále použila vlastní sukni.

Pak už to začalo nabírat grády. Když si Karel začal myslet, že je ze skla, museli mu krejčí všít do šatů ocelové tyče, aby se při pádu nerozprskl. Jindy zase z neznámého důvodu trval na tom, že se jmenuje Jiří. Celé měsíce se nemyl, nepřevlékal, byl zavšivený a strašlivě smrděl. Ovšem stejně šílená byla i naordinovaná léčba šokem. Deset chlapů se začerněnými tvářemi se vřítilo do královy ložnice. Není známo, co na něho řvali, ale totálně vyděšený král se okamžitě převlékl.

Karlova žárlivost byla kapitola sama pro sebe. Sloužícího Louise de Bosredon pro podezření, že má techtle mechtle s královnou, dal zašít do koženého pytle a utopit v Seině.

Z depresí, které se střídaly s okamžiky normálnosti a šílenství vysvobodila Karla VI. v roce 1422 infekce a následná smrt. Byl pohřben v opatství Sait Denis, a přestože se často projevoval jako regulérní blázen, byl prostým lidem velmi oblíben a smutečního průvodu se zúčastnilo 18 000 Pařížanů.

A resumé? Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůře. Francouzi by o tom mohli povídat.