Dnes je to malebná vesnička na Podluží, kam mnozí cykloturisté zavítají za moravským folklórem a posazením u jiskrného vína s cimbálovkou. Ne vždy ale prožívala šťastné chvíle.
V době první velké války se mnozí z místních účastnili bojů na frontách a mnozí také na těch bojištích zůstali. Válka ovšem zasáhla i obyvatele žijící v relativním klidu zázemí a někdy pro pouhou malichernost velmi krutě. Tak tomu bylo i u tak zvané "Letákové aféry".
V srpnu 1914, když začala Rakousko-Uherská armáda bojovat na východní frontě, podařilo se Rusům v protiofenzivě překročit Karpaty, dostat se na Slovensko a dokonce hrozilo, že brzy proniknou na Moravu i do Čech. Nejvyšší velení Rakousko-Uherské armády si bylo vědomo, že místní obyvatelstvo vkládá do ruského postupu velké naděje na vytvoření samostatného státu a bude jej podporovat. Právě v té době se na našem území objevily letáky podepsané ruským carem a nejvyšším velitelem ruských vojsk, které vyzývaly k pomoci ruským vojákům jako osvoboditelům slovanského národa od germánského jha. Letáky se začaly rychle šířit po celém našem území a reakce úřadů nenechala na sebe dlouho čekat. Jen čtení bylo označeno za velezradu a vojenské soudy za jejich rozšiřování vynesly několik desítek trestů smrti. I když byly tyto rozsudky později zmírněny na dlouholeté pobyty ve vězení, následky byly tristní.
Dnes již z kostických málokdo ví, že touto „letákovou aférou“ byla zasažena i jejich obec. Tehdejší situaci popisuje historik a strážnický archivář Leopold Nopp (1859-1937) takto:
„ Tak se staly Kostice ze zapomenuté vesnice jménem na celé Moravě známým, bohužel tak nebezpečně známým, že se každý vyhýbal Kosticím, jako by byly zasaženy morovou ranou…“
( Leopold Nopp - Špilberk jeho dějiny a památnosti )
Co tedy bylo příčinou tak emotivního popisu situace v obci, o které bychom si mysleli, že vždy žila v klidu a z dosahu všech politických i jiných otřesů? Především neustálý strach z možného udání a z vyřizování si účtů prostřednictvím státní moci. V archivu můžeme například najít policejní zprávu, ve které četník oznamuje, že v Lanžhotě „ u Jakuba Bartoše našel dva obrazy černohorského krále Mikuláše na významném místě pověšené. Pod nimi na místě urážejícím visel obraz císaře Františka Josefa“. Dnes se toto hlášení zdá spíše úsměvné, ale za podobné „prohřešky“ hrozilo několikaleté vězení. Vraťme se ale k letákům a sledujme příběh Jana Abrahama, učitele z Kostic a udavačství z pomstychtivosti.
Na podzim roku 1914 poslal voják Isidor Blažek sloužící u zdravotníků svému otci Františku Blažkovi starostovi Kostic opis ruského letáku. Ten si to nenechal pro sebe a seznámil s jeho obsahem i všechny sousedy. Tehdy se pochlubila dcera souseda Chalůpky místnímu učiteli Janu Abrahamovi co u Blažků doma mají a on si leták od Blažka vypůjčil. Opsané kopie letáků se šířily, až se dostaly na hodonínskou reálku, odkud si jednu z nich odnesl domů student Svatopluk Pavelka. Otec Svatoplukův, krejčí z Hodonína si často dopisoval s jedním jednoročním dobrovolníkem, který sloužil v italském Tridentu. Tato korespondence byla pro úřady z nějakého důvodu podezřelá a u Pavelky byla provedena domovní prohlídka. Bohužel jedinou závadnou věc, kterou u něho našli, byl právě ruský leták. Ten den byla celá rodina Pavelkova zatčena a tím začala kostická tragédie.
Je zřejmé, že student Pavelka při výsleších dopodrobna uvedl všechny souvislosti týkající se ruského letáku, protože byl okamžitě zatčen učitel Abraham. Byla provedena domovní prohlídka a v týž den byl také zatčen starosta Blažek.
Po výsleších byli všichni s eskortou odvezeni do Brna a ráno byli odvedeni na Špilberk. Až po měsíci vazby a bez jakékoliv možnosti kontaktovat příbuzné byli Abraham a další odvedeni ze Špilberku k prvnímu výslechu. Díky benevolenci eskorty se mohli spolu domluvit, jak budou vypovídat. Výslech pak dopadl velmi nadějně. Všichni tvrdili, že leták nikde nerozšiřovali ani veřejně nečetli. Chystalo se propuštění. Bohužel se ale objevil nový svědek z Lanžhota, bývalý krejčovský pomocník jednoho ze zatčených. Ten se chtěl, jak už to bývá, svému dřívějšímu šéfovi pomstít, a tak vypověděl, že obvinění leták četli a radili se o něm. Na základě této skutečnosti byli všichni ponechání ve vazbě a v květnu, tedy po čtyřech měsících, byla na dalších dvanáct občanů Kostic podána žaloba pro velezradu.
Soudní monstrproces se konal 19. srpna 1915 u zemského trestního soudu na Cejlu a trval tři dny. 21. srpna 1915 v deset hodin večer byl vynesen rozsudek. Učitel Abraham byl odsouzen k trestu smrti provazem, František Blažek k 10 letům těžkého žaláře, Robert Nešpor na 12 let, student Rudolf Pavelka na 7 let. Zbývající byli odsouzeni na 2 až 5 let. Všichni odsouzení se odvolali a po dalších osmi měsících byl rozsudek zrušen a nařízeno nové líčení. To proběhlo takřka po dvou letech vazby 23. července 1916 a trvalo týden. Jan Abraham byl zproštěn viny z rozšiřování letáku, ale byla ponechána vina za jeho čtení. Rozsudek smrti byl opakovaně potvrzen. Znovu se tedy odvolal. Tehdy už poslal právní zástupce stížnost proti rozsudku přímo do Vídně a ten byl nakonec změněn na 12let těžkého žaláře. V dubnu byl Abraham spolu s Robertem Nešporem eskortou dopraven do trestnice v Garstenu.
Relativní záchrana přišla 5. června 1917, kdy proběhla všeobecná amnestie a bývalí vězňové byli odvezeni do Brna a zařazeni jako vojáci k pěšímu pluku. Jan Abraham se s podlomeným zdravím vrátil po 28. říjnu 1918 domů. Manželka, se ale jeho návratu nedočkala. V důsledku rozsudku onemocněla a brzy zemřela. Dva dny po říjnovém převratu ale náhle zemřel i četník, který kostické udával.
Tím se příběh o ruských letácích i mocnářském soudnictví uzavírá. Absurditu politických procesů, však můžeme sledovat i v daleko pozdějších letech, ale to už je jiná kapitola.
