Když onemocní nejoblíbenější recepční rakouského hotelu aneb "kdo nekrade okrádá rodinu"

Říká se, že na každého jednou dojde. Osud ale někdy vezme spravedlnost do svých rukou takovým  způsobem, že je o zábavu postaráno

Můj kamarád Karel pracuje jako recepční v jednom rakouském hotelu. Je vždycky oholený a asertivní. Když některá pokojská něco opomene a host si chladí žáhu na Karlovi, vždycky se hostu omluví,  striktně zařídí odstranění nedostatku a ještě přidá nějaký bonus. Tu láhev plzeňského na pokoj nebo pro manželku hosta květiny. Je oblíbený. Někteří návštěvníci, kteří se do hotelu vracejí, už Karla oslovují křestním jménem a familiárně se s ním zdraví. Vedení hotelu si ho váží. Je to prostě profesionál se vším všudy.

Jednou takhle na podzim ale Karla stihla viróza. Ulehl doma s chřipkou. Asi třetí den jsem si řekl, že se na toho maroda půjdu podívat. Počasí bylo mizerné. Zima, drobně mžilo a já jsem Karlovi záviděl teplo pod peřinou. Když jsem ale přicházel k jeho domu, myslel jsem, že mne šálí zrak. Karel seděl na okenním parapetu a právě se snažil demontovat držáky na truhlíky.

" Zdar Tak ty už jsi zdravý?" zavolal jsem na kamaráda s potěšením, že chřipka tak rychle odezněla.

"Hovno zdravý. Neřvi a pojď dál,"  vyštěkl Karel.  Takového jsem ho neznal. Byl neoholený a mluvil sprostě. Situace byla asi vážná.

První co mne zarazilo, byla absence velké samočisticí rohožky s panoramatem Wienerwaldu, která vždy ležela před vstupními dveřmi. V předsíni chyběl i nerezový stojan na odkládání deštníků a v kuchyni trčely ze stropu na místě lustru jen dráty. Také po zátiší s ovocem nad jídelním stolem zbyla jen skoba.

"Co se děje, vykradli vás?" zeptal jsem se Karla a zároveň zkoumal, co ještě zmizelo.

"Průser kamaráde, Nestíhám"  zasyčel Karel  a seskočil z parapetu na kuchyňskou dlažbu.

"Ráno mi volala šéfová, že by v rámci cesty do Brna, ráda viděla, jak se daří pacientovi. Koza. Kdo se jí o to sakra prosil?" zaúpěl zoufale.

Pak si ale přejel  po módně plešaté hlavě a už racionálně řekl: " Nečum, tady máš šroubovák a dodělej ty držáky a já zatím v koupelně vyměním  ručníky."

Vyskočil jsem tedy bez dalších řečí na parapet a jal se demontovat držáky truhlíků made in Österreich.

Zůstat váženým recepčním v rakouském hotelu, dá někdy pořádnou fušku.