Netuším, jestli jako holubičky, nebo jako orli. Ale možná že vůbec, protože, jak se říká, "nic není tak, jak to ve skutečnosti vypadá".
Poněkud infantilně deformovaný všemi těmi knižními a filmovými agenty, pohlížím na činnost zpravodajských služeb, jako na boj skvělých mozků, kteří si ve své strategii nezadají nic s nejlepšími šachisty. A asi tomu tak ve většině případů je. I naše rozvědka byla i v minulosti velmi uznávána a budila respekt. O to víc je potom překvapující, když hlava státu označí tu svoji vlastní za "čučkaře" čili někoho zcela neschopného.
Někdy ale vypluje na povrch informace, která je v kontextu probíhajících událostí velmi zvláštní. Na přelomu měsíců února a března byl naší kontrarozvědkou odhalen ruský agent s diplomatickým krytím. To se dá považovat za dílčí úspěch, protože byl jistě jen jeden z mnohých.
Co pak ale následovalo, mne překvapilo a musím přiznat, že i zbořilo jednu bábovičku tvořenou z mé představy, že jsme už s GRU přestali kamarádit. BIS totiž o "provařenosti" toho ruského agenta hned informovala Ruskou ambasádu a ta jej v klidu odvolala a rychle nahradila někým jiným. Jakou činnost tady odsunutý agent vykonával, ví jenom BIS. Vkrádá se ale otázka, proč tehdy všechno proběhlo rychle a v tichosti. V obdobných případech se buď takový agent se slávou veřejně odhalí a vypoví ze země, nebo se jako odhalený sleduje. Běžet se "pochlubit" konkurenci, že byl jejich člověk odkryt, se mi zdá, jako velká hloupost. Ale kdo ví, možná je všechno jinak a ta "hloupost", byla naopak něčí vysoká "hra".
