Karel IV. prezidentem republiky? Tak to ani náhodou!

Když se kácí les, létají třísky. Když se blíží volby, létají z almary kostlivci a některé rány směřují nejen pod pás, ale mnohdy ještě níže. Jak by tedy dopadl Největší Čech v nelítostné  bitvě o prezidentský úřad z tohoto pohledu.

Pominu hesla typu " Raději Zemana nežli krále" nebo " Nechtěli jsme knížete, nechceme ani císaře", Ty se hodí spíše do prvomájového průvodu a jsou to výkřiky do tmy. Ztrátu preferencí ovlivní jiný kalibr. A to nejraději bulvární. Co by tedy mohli vytáhnout soupeři, kdyby kandidoval sám Karel IV.

Karel jako nemorální jedinec

U nás se národním sportem politiků, až na některé výjimky, stala výměna partnerek. Když politik dosáhne určitého postu, přijde mu za dobrý nápad poslat tu svoji babu do háje a z reprezentačních či jiných důvodů si přivést do baráku ženu mladší a krásnější. V mnoha nejmenovaných případech, se tomu není co divit. To ale nemá v předvolební kampani žádnou váhu a v případě Karla IV. byly změny manželek navíc zapříčiněny ne jeho vinou. Jsou tu ale  skutečnosti, po kterých by protistrana skočila, jako kuna po slepici.

Dvakrát se Karel ženil vyloženě ze zištných důvodů. Falckou a Pomořanskou si z lásky rozhodě nebral.  Ten by si chtěl určitě nahrabat.

Milenky střídá jako na běžícím pásu (to sice není historicky doloženo, ale proč to nepoužít.) Dokonce zplodil i nemanželského synka Giona a ještě navíc s nějakou Francouzskou.

Oženil se s děckem. Anně Svidnické bylo čtrnáct, a když pomineme nezákonný sňatek, určitě nečekal s některými věcmi, až jí bude patnáct.  Sice promlčeno, ale co kdyby…

Karel jako posedlý sběratel

Když si Václav Klaus nešťastným způsobem zařadil do své sbírky chilské pero, byla z toho aféra světových rozměrů. Vedle Karla IV. ale vyznívá jen jako malý popleta. Karlova posedlost relikviemi hraničí s Diogenovým syndromem, tedy chorobným sběratelstvím, přičemž dotyčný postižený se nezastaví před ničím, aby předmět získal.

To, co se událo v Trevíru, mluví za vše. Vlastní rukou nejen odřezal část hole sv. Petra, obuvi sv. Ondřeje, ale i kus Svatého kříže. Odřezal si i kus houby, kterou byl octem napájen Kristus. Vše v naprosté tajnosti a za zděšení místního biskupa a kapituly. V Mantově v kostele sv. Ondřeje zase otevřel hrobku a odnesl si lebku sv. Longina.  Nemá problém vzít si kdekoliv, cokoliv. Byla tedy prezidentská standarta skutečně rozstříhána?

Karel jako podivín

Většina našich politiků jsou podivíni a není to nic zvláštního. Ovšem neoddávají se mystickým myšlenkám do takové míry, jako Karel IV. Vybudovat si ve svém baráku kapli, obložit stěny bez ladu a skladu barevnými šutry, strčit pod oltář kosti z nějakého dinosaura a myslet si, že je to kus draka, tak to už hraničí se zdravým rozumem.

Jakou by měl tedy, u vás, u voličů Karel IV. po takové předvolební masáži šanci? To nechám na vás.  Ale až půjdete příští rok k volbám prezidenta, važte s rozumem a nenechte se obalamutit. Protože když se chce, tak se na každého vždycky něco najde.  Otce vlasti nevyjímaje.