Pro některé Němce zcela určitě. Jak ale vnímá tohoto Hitlerova oblíbence německé ministerstvo obrany? Překvapivě...
Před časem jsem viděl dokument o bojích v Perském zálivu a zaujala mne tam jedna scéna. Američané vyhráli další pouštní bitvu a vezli pak irácké zajatce ve svém bojovém vozidle. Uvnitř byla lepicí páskou připevněna fotografie maršála Erwina Rommela. Irácký důstojník se podivil, proč tam mají vystavenou fotku nacistického nepřítele. Americký seržant se na něho otočil a řekl:
"Kdybyste ho měli ve svém tanku vy, možná jste nemuseli prohrát."
Zajímalo mne, jak k takovýmto osobnostem přistupují sami Němci, tak alergičtí na všechny zmínky o naci? A zapátral jsem…
Německo v relativně nedávné době dvakrát prohrálo válku. Ta první by se dala z vojenského pohledu zařadit mezi ty předchozí historické konflikty, kterých byly stovky. Není tedy snad nic nemorálního, když do dnešních dnů nese jedna armádní jednotka Bundeswehru jméno stíhacího pilota Manfreda von Richthofena, proslulého Červeného barona. Ale co ta válka druhá?
Také měla své skvělé stratégy, vojenské profesionály se vším všudy. Mají ale jednu vadu na kráse. Sloužili pánovi, který se jmenoval Adolf Hitler. A především jeho nacistické ideologii. Jak z morálního hlediska přistupovat k těmto hrdinům? Oslavovat nebo zavrhnout?
Když se v padesátých letech začal budovat Bundeswehr, nastal pro Němce malý problém. Získali od spojenců zpět mnohá kasárna, a jak je v Německu zvykem, byla potřeba je po někom pojmenovat. Je to z důvodů zvýšení prestiže a morálky mužstva. Jmenovaní mají být pomyslným vzorem a připomenout, že "každý voják nosí ve své torně maršálskou hůl".
Vyřešili to následujícím způsobem. Sáhli po těch, kteří se postavili proti Hitlerovi. Bohužel ale až v době, kdy už byla válka definitivně prohraná. Do té doby oddaně sloužili nacistům, a kdyby se vítězilo, sloužili by zcela jistě dál. Vybrali mezi špinavými pokud možno ty nejméně zašpiněné.
Německá kasárna tedy nesou například jména jako:
Henning von Tresckow -podílel se aktivně na plánu obsazení Francie a byl členem generálního štábu v operaci Barbarossa (Oldenburg)
Claus Schenk von Stauffenberg - podporoval nacistickou okupaci Polska a využívání Poláků k otrockým pracím. Z pohledu aristokrata schvaloval rasový princip národního socialismu.(Sigmaringen)
Erwin Rommel - velký a oddaný příznivec Adolfa Hitlera, který se sám označoval za přesvědčeného nacistu.(Augustdorf)
ale i
Wilhelm von Leeb - válečný zločinec, odsouzený v Norimberském procesu za zacházení se sovětskými válečnými zajatci i civilním obyvatelstvem. (Landsberg am Lech, zrušeny v roce 1992)
A mnohá další.
Skutečnost, že byli tito lidé výjimečnými vojenskými experty lze akceptovat, lze také akceptovat, že se jejich válečná strategie zmiňuje ve vojenských akademiích, ale tím by to také mělo končit. Z etického a morálního hlediska je to rozporuplné a přináší to i po letech stín pochybností o proklamovaném vypořádáním Němců s obdobím Třetí říše.
A co my ? Patříme mezi národy, které nic podobného řešit nemusely. Po rozporuplných generálech a vojevůdcích kasárna pojmenovaná nemáme a Jan Žižka z Trocnova snad dnes už nikomu nevadí. I když ti husité byli taky pěkná svoloč...
