Hody na moravské dědině jsou největším svátkem v roce a jejich průběh bývá místními kronikáři pečlivě zaznamenáván. Jsou ale historky, o kterých se sice hodně mluví, ale kronika o nich zarytě mlčí.....
"Hody milé hody, už sem dohodoval, už sem štyry noce doma nenocoval", zpívá se v jedné písničce a je z ní zřejmé, jak to hodování bývá náročné. A nejen pro krojované a "civilní" účastníky, ale především pro muzikanty, kteří musí vydržet vysilující hodovní maraton. Když pak zazní poslední písnička večera, mládež se odebere zase "četovat" a lajkovat a hospodská zamkne sál, muzikanti spočinou nad pohárkem vína. A protože nezůstane u jednoho, někteří nad ránem zapínají své vnitřní autopiloty a nepamatujíce si z cesty domů ničeho, usínají v loži spánkem spravedlivých.
U jednoho takového se v brzkých dopoledních hodinách rozdrnčel domovní zvonek a za okamžik se ozvaly zvuky připomínající kopýtka metrákové gazely.
Dveře se otevřely a místo pozdravu zaznělo: "Co zvóníš jak blázen, Jožka došel ze hraní celý unavený a mosí sa vyspat, Co chceš?", odsekla gazela a přejela smrtícím pohledem nezvaného hosta a současně souseda přes čtyři domy.
"On néni ani tak unavený, jak ožralý. Ale vyřiď mu až sa zbudí, ať si vezne lopatu a dojde ke mně"
Žena sice nechápala o co jde, ale slíbila, že všechno manželovi řekne a přibouchla sousedovi dveře před nosem. A skutečně, když na kostele odbíjelo čtvrtou, přišel muzikant Jožka za svým sousedem.
Zvesela a očividně znovu přikrmený zahlaholil :"Moja ně říkala, že mám dojít, tož su tady"
" To vidím, ale de máš lopatu ?", opáčil s pohrdavým pohledem soused.
"Na co lopatu, šak sů hody a na hody sa nic nedělá" vyskakoval jak čert z krabice Jožka.
" No jak myslíš. Tož to hovno co mám u vrát budeš moset uklidit rukama" prohlásil lakonicky soused.
"Jaké hovno? Ty sas dočista pomátl. Proč já bych měl uklůzat cizí hovno?"
"Žádné cizí, ale tvoje Jožinku. Tož nezdržuj a uklůzaj".
Jožka to ale rozhodně neměl v úmyslu.
"To teda v žádném případě. Já sem nic neudělál a nic uklůzat nebudu. A ty si to možeš vykládat tak akorát starej Blažkovej. A ve středu si zajdi k dochtorovi, ať ti napíše nejaké prášky na hlavu."
Soused ani nemrkl, přejel si rašící strniště na bradě a řekl: "Víš co Jožine, ty to včíl uklidíš a večer si budeš moct tým pádem zas zahrát. Protože ty sas u naších vrát neenom vysrál, ale, vedle teho voňavého pozdravu necháls stát aj svoju křídlovku."
Nebylo tedy třeba ani policejního psa, natož rozbor DNA a případ hodovního lejna byl rychle vyřešen a napraven. Pochopitelně ale nezůstal utajen. Gazela se vyhýbala týden sousedkám, Jožka to rozchodil v zelených, a kronikář? Ten jen zase vynechal pár řádků.
.
