Zážitek ze sklizně hroznů vám zůstane na celý život. Někteří pak konečně zjistí, že za každým pohárkem vína je také kus poctivé dřiny.
Tak jsme zase posbírali. Střapce vavřince a ryzlinku jsou nacpané sluncem a chutnají, snad, jako ta mana nebeská. Bude to dobrý rok, ten 2020. Tedy, co se vína týče. Jinak to s tím covidem necovidem stálo za starou belu.
Jeden z mých kamarádů, vinařů, nemá velký vinohrad, ale i tak je potřeba dost lidí, aby se bobule dostaly včas k mlýnku. Sběračský tým, složený z přátel, se dostaví v určený den na vinici a může se začít. Někdo stříhá, někdo nakládá, někdo mele. Práce musí odsýpat.
Jeho soused to řeší jinak. Vsadil na turistiku a je to jako z Marka Twaina, když Tom Sowyer musel natřít plot. Dokázal tehdy přesvědčit spolužáky, že barvení latěk je úžasná zábava a ti pak za něj natírali a natírali. A ještě mu za to "zaplatili". Přesně na tomto principu je založena i tahle ta zážitková turistika. Přijede parta lidí, kterou ubytujete stylově ve své nadstavbě nad sklepem. Brzy ráno naservírujete vajíčka se špekem, štamprli slivovice a pak uděláte malé školení, co a jak. Rozdáte nůžky a jde se na věc. To turistické sbírání, není bůhví co, ale za tři dny se to zvládne. A hlavně, za každého vyinkasujete, bratru, dvě tisícovky.
V případě souseda mají ti zážitkoví turisté štěstí. Vinohrady jsou tady pěkně na rovince. Ale existují lokality, kde technika nemá šanci a všechno se snáší jako za stara, v putnách. Když nejste zvyklí, tak po jednom řádku, proklínáte celý svět. A hlavně nápad, zúčastnit se tímto způsobem moravského vinobraní. Jak už to ale bývá, na špatné se brzy zapomene a všichni potom vypráví, jaké to bylo úžasné. Znám ale případ, kdy se takoví sběrači po prvním dni práce tajně v noci vytratili, aby byli co nejdál od toho hrozného vinohradu. Takže není od věci, je na noc zamknout a hlavně dohlédnout, aby se večer po práci moc nekonzumovalo, protože takový sběrač s kocovinou je většinou nepoužitelný.
Nedalo mi to, abych se nezeptal, proč si také on, nepozve nějaké chtivce vinaření a nezvýší si tak domácí rozpočet. Podíval se mi do očí a s vážnou tváří řekl: "To bych vám přece nemohl udělat," Pak se rozesmál na celé kolo.
A já mu dal za pravdu. U něho se celá ta naše sběračská smečka sejde jen na vinobraní. Společnost různorodá, až podivuhodná. Od herce brněnského Národního divadla, doktora filozofie až po traktoristu místního farmáře. A přijedou i Pražáci, jak jinak, moravské naplaveniny. A když se ustřihne poslední střapec a všichni se sejdou, u guláše a sklenky vína, začne to hlavní, proč sem všichni tak rádi jezdí. Povídání historek, které se za celý rok nahromadily, občas padne i vtip a samozřejmě i nějaká ta písnička. Když se pak rozcházíme, a někdy i za ranních červánků, popřejeme si do příštího roku hodně zdraví a přání, moci se znovu setkat.
Snad všechna ta letošní "bláznění" s covidem, BLM a dalšími nepříjemnostmi pominou a všichni si budeme v budoucnu u vína říkat: "Jo, 2020, to je skvělý ročník." To bych si moc přál.
