V relativně nedávné minulosti byly v Norimberku schváleny zvláštní zákony. Selektovaly ze společnosti ty, kteří z pohledu nacistů neměli nárok na normální život. Křesťané dříve nedělali nic jiného.
Ukřižování Krista dalo vzniknout novému náboženství. Ježíš sice řekl, že po políčku máme nastavit i druhou tvář, ale stoupenci kříže potřebovali mít viníka a také ho našli. Byli to Židé, kteří měli svoji historickou vinu nést až do konce věků. A nejen za ukřižování Ježíše.
Již 94 let po tomto ukřižování se historik Josephus Flavius zabývá vyvracením protižidovských útoků z per různých dějepisců, kteří označují Židy za pouhou sebranku vyhnanou z Egypta kvůli malomocenství, za národ prolezlý svrabem a "bůh ví jakými dalšími chorobami". Jejich vyhnanství a bloudění světem je považováno za Boží trest. Animozita vůči Židům pokračovala i později. Stala se oficiální doktrínou a papežové vydávali své buly a kodexy obsahující různá omezení. Židé nesměli vykonávat funkce ve veřejných státních úřadech a byli omezováni i v běžných činnostech.
Obraz bezbožných Židů, nepřátel Božího syna dostává ještě jasnější kontury v roce 1215 na IV. lateránském koncilu. Zde byla oficiálně vydána nařízení (kánony), které se týkaly fungování Židů ve společnosti. Církevní představitelé zde jasně určili, kdo je Kristův následovník, kdo je jeho nepřítel a jakým způsobem je od sebe oddělit.
Zásadním nařízením bylo, že se Židé musí nejen odlišně oblékat, nosit špičaté klobouky, ale navíc mít na oděvu rozlišující znamení, žluté kolečko z plsti. Mělo se tak především zabránit tomu, aby křesťané omylem neměli sexuální styk s Židovkou či Židem. Již dříve platilo, že pokud by žil někdo s Židem ve společné domácnosti, bude exkomunikován. Židé také nesměli vycházet v době Velikonoc na ulici a museli se podrobit dalším omezením. Ve své podstatě byli považováni za jakýsi jiný druh, který se tomu lidskému jen podobá.
V průběhu dalších století byli lidé svými papeži a dalšími křesťanskými autoritami neustále přesvědčováni o špatnosti židovského národa:
Papež Řehoř IX.: "...Měli by poznat jho trvalého zotročení kvůli své vině. Ujistěte se, aby se zrádní židé nikdy v budoucnu nestali drzými, ale aby vždy veřejně trpěli hanbu za svůj hřích v otrockém strachu.“
Papež Klement VIII.: „Sama Bible říká, že židé jsou prokletým národem.“
Sv. Jeroným: „Jestliže ji [synagogu] nazvete nevěstincem, doupětem neřesti, útočištěm ďábla, Satanovou pevností, místem kazícím duši, propastí každé myslitelné pohromy, nebo čímkoliv jiným, stále říkáte méně, než si zaslouží
Sv. Alfons Maria Liguori: „Ubozí židé! Přivolali jste strašlivé prokletí na své hlavy; a toto prokletí, bídné plémě, na sobě nesete do dnešního dne, a do konce časů budete snášet trest za tuto nevinnou krev!“
Pogromy na Židy byli zcela běžné, ospravedlňované a nepotrestané.
"Nejznámější krvavou událostí středověku je štrasburský masakr, při němž byla vybita celá židovská populace tohoto francouzského města. O život přišli v plamenech všichni, kdo okamžitě nepřijali křest. Dvoutisícová židovská komunita města tak prakticky přes noc zmizela. Karel IV. městskou radu Štrasburku následně zprostil odpovědnosti za masakr."
Představa Žida, jako vraha, škůdce, zrádného hada byla udržována ve společnosti po celá staletí, a i když se později křesťanství rozdělilo na různé "frakce" a začala se i více tolerovat jiná náboženství, stala se tato stereotypem, který v budoucnu dobře posloužil fašistům, nacistům, ale i komunistům.
Není se tedy čemu divit, když Hitler využil v podvědomí zakořeněnou myšlenku židovské viny, aby se zbavil jednoho národa. Ne z pohledu křesťanství, ale své vlastní víry o nadřazené rase. Norimberské zákony jsou tak jen kopií toho, co kdysi vyhlásili papežové. Nařizují mimo jiné:
§ 1: Sňatky mezi Židy a státními příslušníky německé krve nebo krve podobného charakteru jsou zakázány. Uzavřená manželství jsou neplatná, i když byla uzavřena v zahraničí.
§ 2: Mimomanželský styk mezi Židy a státními příslušníky německé krve nebo krve podobného charakteru je zakázán.
A další nařízení týkající se zákazu veřejných i jiných funkcí, provozování živností, ale i obyčejného cestování v hromadné dopravě na sebe nenechala dlouho čekat. Všechno pak vyvrcholilo masovou likvidací v koncentračních táborech.
I dnes se stále objevují úvahy o zrádnosti židů, o jejich touze kohosi zlikvidovat nebo si podmanit. Ale mluví o tom stále ti stejní. Fanatici bez rozdílu náboženství a vyznavači totalitních režimů.
Měli bychom se z této historie poučit, protože zopakovat si ji normální člověk zcela jistě nepřeje.
