V tom červnovém večeru 1984 byl Marián Varga posledním, kdo se na něm svezl, potom jej soudruzi už definitivně zastavili.
Tak se uzavřela takřka desetiletá historie Folkového kolotoče, festivalu, který se stal fenoménem a dal folkové scéně mnoho nových a dnes již významných hudebníků. Ale byl také okamžikem, kdy lidé měli alespoň na pár dní pocit, že žijí v normálním svobodném světě.
Nápad uspořádat setkání všech folkem „postižených“ se zrodil v hlavě Milana Kaplana a několika dalších nadšenců z Ostravy – Poruby. Čistě folkový festival do té doby neexistoval a jednotliví hudebníci i skupiny vystupovaly spíše pro zpestření festivalů rockových. Skutečně se zadařilo a od jara 1976 se po dobu osmi let v porubském Domě kultury OKD Folkový kolotoč konal.
Jednoho dne ale přišla nad Porubu rudá mračna a krajský tajemník KSČ Mamula usoudil, že mu folkaři ideologicky rozvrací Ostravu. Bylo jasné, že další ročník Kolotoče tady už nikdo nepovolí a zbývalo tedy jediné, vyzkoušet, jestli ho nepůjde roztočit někde jinde. Bohudík zapracovala jakási souhra příznivých náhod, a když Milan Kaplan řekl o folkových problémech kamarádovi a tehdejšímu pracovníkovi břeclavského Domu kultury, Jiřímu Šindarovi, ten bez dlouhého váhání nabídl Kolotoči azyl.
Po několika měsících příprav a vyjednávání na mnoha frontách, se Kolotoč v pátek 22. června 1984 v Břeclavi skutečně roztočil. Možná i díky kulturnímu rozhledu místních soudruhů, kteří mezi folkem a folklórem neviděli rozdíl. Utvrdilo je v tom i to, že se v programu objevila i zasloužilá umělkyně Jarmila Šuláková a místní cimbálová skupina Břeclavan. Dali tedy Kolotoči zelenou. Než jim došlo, o co tu vlastně jde, začaly se již na břeclavské nádraží sjíždět davy hudebních nadšenců a místní ozbrojené složky i příslušníci StB z toho neměli dobré spaní. (Mimochodem, v první fázi se uvažovalo o amfiteátru letního kina v nedaleké obci Tvrdonice, proslulé to komunistické baště. Tam by ten příval mániček místní soudruzi nerozdýchali).
Jak už za minulého režimu bývalo zvykem, kde se srotilo více než deset mladých lidí, byla předpokládána nějaká podvratná činnost, včetně sabotáží. Jiří Šindar vzpomíná, jak tehdy byly dány do pohotovosti všechny jednotky pohraniční stráže od Znojma až po Bratislavu s předpokladem, že dojde k pokusům narušit hranice s Rakouskem. Lidé ovšem „překvapivě“ nevzali útokem státní hranici ale koncertní sály.
Po tři dny se na čtyřech pódiích vystřídaly desítky účinkujících. V mnoha případech k folku nezařaditelných. Ale právě díky pestrosti programu, vstřícnému prostředí a pohodové atmosféře, se účastníci, jak z obce pořadatelské, muzikantské, tak i divácké, shodli na jednom, byl zatím nejhezčí. Dokonce i přesto, že poetickému vystoupení Zuzky Homolové a dalším přihlíželi v sále příslušníci VB s vlčákem. Nikdo ale netušil, že dojde na rčení: "To nejhezčí bývá nakonec." Další pořádání festivalu bylo zakázáno a žádná folková akce takového rozsahu se už nikdy nekonala. Soudruhům možná došlo, že folklór není folk, ale jistě jim nejvíc vadilo, že se lidé na chvíli, i v tom zadrátovaném státě, cítí, jako svobodní.
Vystupující na Folkovém kolotoči 84 (Břeclav 22-24.6.1984)
Č.p.8, Iva Bittová, C &K Vocal, Oldřich Janota, Karel Plíhal, Pavel Karas, Dagmar Voňková, Marsyas, Ivan Hoffman, Heuréka, Folk Band P.s, Bluessberry, Kubíncovci, Karel Novotný, Karel Diepold, Martin Mašek, Pavel Dobeš, Jiří Vondrák, Dušan Valůch, Ivan Hlas, Jablkoň, Relaxace, Jiří Šindar, Dan kohout, Jarmila Šuláková, Zuzana Homolová, Břeclavan, Minesengři, Jiří Tvrs, Julius Kazimír, Miloš Janoušek, Jiří Gruz, FN, Hořký pomeranč, Jug Band, Jakub Noha, Calata, Hlt, Bosá pointa, Slávek Janoušek, Entuziasté, Petr Lutka, Folk Team, Nerez, Peter Michalovič, Pavel Malovič, TBC, ČDG, Josef STreichl, HB Stop a Hana Černohorská …..a Marian Varga.
