Chcete někoho urazit? Vzpomeňte třeba Mnichov

Otázka mnichovské zrady je u některých jedinců stále použitelná a prezident Miloš Zeman mi dal vzpomenout na historku, která to  dokazuje.

Jednou jsem zavítal do francouzského Carnacu, k těm obrovským šutrům, co se jim říká menhiry, a které vás ohromí stejně, jako nějaká gotická katedrála. Dnes je celá lokalita oplocená a devastace, které na nich prováděli turisté a různí vyznavači druidů, donutila francouzskou vládu přijmout patřičná opatření. Na zamčené brance tedy stojí v několika jazycích, že prohlídka je za určitý poplatek možná, ale až po předchozí objednávce.

My ji neměli.  Vlna německých důchodců, která se vyvalila z nablýskaného patrového mercedesu ovšem ano. Vedla je původkyně  provázená sexy francouzskou  klíčnicí. V tu chvíli mne  ještě víc zamrzelo, že jsme  si tu prohlídku neobjednali. Ale to je vedlejší. Jeden můj postarší spolucestovatel si to ale vyhodnotil po česku. Prostě se chtěl zadarmo přifařit k těm Němcům a možná by se mu to i podařilo, nemít na sobě tričko s nápisem: "Pivo z Krkonoš pil i Krakonoš". Velitelka smečky, zareagovala okamžitě a se slovy Halt a Verbot ukázala na cedulku. Ani spiklenecké zamrkání na Francouzsku nezabralo. A možná, že s úsměškem  padla nějaká nelichotivá poznámka na českou vyčůranost. To už ale bylo na chlapa moc. Uražen do morku kostí uvážil, že je potřeba předvést vlastenectví a začal německy častovat  ty rentiéry slovy jako Mnichov 38, zmetci Francouzi a podobně.  Němci byli zděšení.  Jenom Francouzka  nic nechápala a obracela pohled na bledou Němkyni. Když jí vysvětlila, o co jde, vytáhla teď už také zděšená madmazel mobilní telefon a někomu cosi překotně vysvětlovala. Naše průvodkyně suše prohlásila, že tady už nic neuvidíme a popoháněla nás k rychlému nástupu do autobusu. Když jsme vjížděli na hlavní silnici, míjela nás právě místní policie se zapnutou houkačkou a všichni věděli, kam se řítí.

Nevím, co si o tom pánovi tehdy mysleli ti důchodci a ta francouzská kočka, ale co my, to si jistě domyslíte. Na některé události se nemá zapomínat, aby se neopakovali, ale mluvit o nich je potřeba jen v pravý čas a na pravém místě.