Seděli jsme odpoledne v poloprázdné kavárně a objednali si pro radost a vlastní potěšení Bílého Rusáka.
Nevím, jestli ho znáte, ale je to koktejl, který pil Jeff Bridges ve filmu Big Lebowski. Vodka, Kahlúa, smetana a pár kostek ledu. Legrační na tom je, že v originále se sice jmenuje White Russion, ale z nějakých důvodů se to nelíbilo překladateli, tak ho v tom filmu přejmenoval na Bílého medvěda, což je úplně něco jiného. Asi nechtěl, jak to u nás bývá zvykem, urazit osvoboditele.
Někteří sice tvrdí, že je to trochu teploušský chlast, ale mně přijde, že i pro normální chlapy je to docela dobrý a hlavně pohodový pití. No, a v té pohodě jsme plkali o všem možném a taky o starých časech. Barmanka, které bylo tak akorát tolik, aby za tím barem mohla beztrestně obsluhovat, nám při leštění sklínky do toho plkání skočila.
"Když jsem byla malá, to byly aspoň zimy. To bývalo po pás sněhu"
Docela nás to pobavilo, protože to znamenalo maximálně před dvaceti lety a to teda už u nás moc nesněžilo. Ale dítě vidí všechno jinak.
"To když jsem byl malý já, tak deset deka salámu bylo tolik," kontroval kamarád a roztáhl ruce.
Barmanka se jen ušklíbla a pokračovala dál v leštění.
Jak zpívá Bob Dylan, časy se mění. A je jasné, že co bylo dnes, zítra není.
Jsem tady na blogu sice jen tři roky, ale taky bych mohl říct, že už to není jako dřív. Časy se prostě mění. Ale možná je to jenom můj zkreslený osobní názor, jako té barmanky. Na blog jsem se dostal díky místní literární soutěži o nejlepší letní povídku. Myslel jsem si, že ta moje, s lehce pornografickým koncem, je úžasně zábavná. Asi nebyla, ale přivedla mne k dalšímu psaní. Dneska se už nesoutěží a je to myslím škoda. A jakoby se s ní vytratil i literární duch, kdysi zcela výjimečného blogu iDNES. Zdá se mi totiž, že se hodně změnila i témata článků. Jsou víc konfrontační. Nejde přehlédnout, že tady existují dva nepřátelské tábory, které po sobě pravidelně plivají, a je zcela jedno, jestli jsou to ti "dobří" nebo ti "spatní", protože používají stejnou rétoriku. A diskuze? Pomýleného recepčního nahradí umanutá veverka a tu pak zase nějaká ředitelka vesmíru, takže je ve finále stejně nestravitelná. Administrátoři, zdá se, svázáni povinností hlídkovat, nemají čas na zlepšování funkcí blogu, na zajištění atraktivní nabídky do obchodu s íčky, na rozšíření soutěže bloger roku o další kategorie, ale ani na zmíněnou literární soutěž.
Já vím. Už slyším ten argument: "Když se ti to nelíbí, tak běž jinam." Ano, nelíbí a je na čase dát si pauzu. Možná se ty "časy" časem změní k lepšímu, a že ti noví, kteří sem teď přicházejí, nebudou jednou říkat: "Jo, když já začínal, to bývaly časy."
