V životě člověka se objevují situace, které se dají v daném okamžiku těžko pochopit a na důvod proč se tak staly přijdete až po letech.
Bylo to někdy v roce 1987, kdy mne jeden můj kolega ze zaměstnání požádal o pomoc. Vzhledem k mému zájmu o historii předpokládal, že jeho žádost neodmítnu a předpokládal správně. Sešli jsme se pak na místním židovském hřbitově a ve volných chvílích stavěli staré pískovcové náhrobky a dosti zanedbané místo odpočinutí dávali ještě s dalšími nadšenci postupně do pořádku. Atmosféra bývalého hřbitova byla poněkud ponurá, ale vyzařovala i zvláštní mystickou sílu.
Po roce 1989 jsme byli přítomni jednání města a Židovské obce o dalším osudu hřbitova. Vedení města mělo představu, že se z něho udělá něco jako park. Mnohé náhrobky tak měly být zlikvidovány a celý prostor měl spíše symbolicky připomínat to, co bylo dříve pietním místem.
S navrženou úpravou na park jsme nesouhlasili a požadovali, aby byl hřbitov pouze vyčištěn a zlepšen přístup. Bylo pro nás primární zachovat genia loci, který by se úpravou na park značně vytratil. To vyvolalo spor s tehdejším vedením města a v patové situaci měl mít rozhodující slovo zástupce Židovské obce z Brna. Bohužel jsem se mýlil, když jsem předpokládal z této strany podporu. Jeho slova: "Dělejte si s tím, co chcete, jen ty náhrobky nevyvezte na smetiště," mne poněkud šokovala a dál jsem se pak v této otázce neangažoval.
Byla tedy schválena a provedena jakási parková úprava, přičemž mnoho náhrobků bylo, stejně jako za předešlého režimu, odvezeno, mramory přebroušeny a nově použity. Pozůstalí to nevědí a nebožtíkům je jedno, že odpočívají u náhrobku, na kterém kdysi stálo: "Zemřel v Osvětimi". Ale to by bylo na jiný článek.
Před pár dny jsem zhlédl film, který mi znovu připomněl toho židovského úředníka a jeho rozhodnutí. A možná jsem až teď pochopil jeho lhostejný přístup. Tehdy jsem nechápal, že já, gój, mám lepší vztah k tomu hřbitovu, než pravověrný Žid.
Ten film se jmenuje "Operation Finale- Eichmann" a nově vypráví známý příběh o únosu bývalého Obersturmbannführera SS Adolfa Eichmanna do Izraele. A je tady také scéna, kdy do Tel Avivu přijíždí státní zástupce z Hessenu a oznamuje šéfovi Mossadu Harelovi, že Němci ví, kde žije Adolf Eichmann. Ten mu ale překvapivě řekne, že nemá čas se zaobírat věcmi, které se staly, že musí řešit věci současné a Eichmann ho nezajímá. Následně ale z obavy, že se jeho odmítnutí dostane do tisku, nařizuje operaci Finale spustit.
Snad se vám ta souvislost zdá trochu přitažená za vlasy, ale mně teď dává smysl rozhodnutí toho úředníka o našem židovském hřbitově. Pro národ, který si prožil to, co si prožil, bude vždy důležitější současnost a budoucnost.
Možná by stálo za to, vzhledem k letošním oslavám různých výročí a honosným proslovům, se také trochu více soustředit na budoucnost. V té totiž budeme žít.
