V dějinách národů někdy nacházíme příběhy, které si nic nezadají s hollywodskými trháky, kde sex a násilí jdou ruku v ruce. Rozdíl je jen v tom, že tyto se skutečně staly.
Francouzský král Filip IV. Sličný (1268-1314) neblaze proslul jako likvidátor templářského řádu. Prokletí Filipova rodu, které na hranici údajně vyslovil velmistr řádu Jacques de Molay, sice není fakticky doloženo, faktem ale zůstává, že král (zemřel za rok na to, při nehodě na lovu), jeho děcka i příbuzní dopadli docela špatně. Posuďte sami.
Když se Filipova dcera Isabela provdala za Eduarda II. Anglického, byla to ženská v plné síle, vdávat se chtěla a pochopitelně očekávala od svého chotě pravidelné plnění manželských povinností. Problém nastal, když zjistila, že je Eda trochu z jiného těsta, že se více než jí věnuje svým stavebním aktivitám a hlavně mladým zedníkům. Byla z toho tak vykolejená, že se s problémem neváhala svěřit svým třem vykutáleným švagrovým, manželkám bratrů Filipa, Ludvíka a Karla. Tyhle tři měly podobné problémy dávno zmáknuté. Markéta, Jana a Blanka jí barvitě vylíčily, jak si to užívají s milenci a navrhly stejné řešení.
A Izabela nezaváhala. Možná ze závisti, možná z lásky k bratrům, běžela okamžitě za papínkem a milé švagrové, jak se říká, zatepla naprášila. Táta Filip se nejdřív zděsil a pak rozzuřil. To co následovalo je skutečně temný středověk. Když si zase jednou Blanka a Markéta užívaly (Jana asi neměla zrovna čas), vtrhla k nim stráž a všechny sebrala. Zatím co obě cizoložnice čekalo "jen" vězení a rozvod, mladíci byli, a trochu mi uniká smysl toho pořadí, za živa vykucháni, vykleštěni, setnuti a pověšeni na šibenici. Pohlavní orgány pak hozeny psům. Janě II. Burgundské (1294 - 1330) bylo naordinováno domácí vězení a díky zatloukání a víře manžela Filipa v její věrnost, byla omilostněna a nakonec se stala i francouzskou královnou. Legenda praví, že po smrti svého manžela na úplavici se odstěhovala do věže ve městě Nesle, kde pokračovala ve svých avantýrách. Zvala údajně okolo procházející muže k sobě nahoru a po muchlovačce je nechávala zavázat do pytle a spustit do řeky pod věží, které se říkalo Věž výkřiků. Jestli to bylo kvůli výkřikům Jany nebo zapytlovaných chlapů není známo.
První cizoložnice Markéta Burgundská (1292 - 1315) byla zavražděna po roce věznění. Udusila ji polštářem pravděpodobně Mathaut z Artois nebo její synovec a následně i travič Roger III. V důsledku to vyjde ale na stejno.
Po anulování manželství Blanky Burgundské (1296 -1326) s Karlem, byla z vězení propuštěna a dožila svůj krátký život v klášteře. Život, vzhledem k jejímu apetitu, asi ne moc zábavný.
Udavačce Isabele (1295 – 1358) nakonec došla s manželem Eduardem II. trpělivost a spolu se svým milencem Robertem Mortimerem ho donutili k abdikaci a podle pověsti pak nechali zavraždit. Když její synek dospěl a stal se králem Eduardem III., vzpomněl si, co ti dva taťkovi provedli, nechal matku uvěznit a Mortimera bez soudu oběsit. Izabela pak sice dožila za mřížemi, ale v luxusním kriminále.
A jak dopadli ti tři královští nešťastníci? Jak už bylo uvedeno Filip V. (1291 – 1322) zemřel na úplavici. Ludvík X.(1289 – 1316) údajně zemřel, když se přehřátý z míčové hry napil ve sklepě studeného vína. Jestli to víno nebylo jen studené, ale i otrávené řešila tehdy celá Francie. Stejně jako otravu čerstvě narozeného syna Pohrobka. A Karel IV (1294 – 1. 2. 1328), poslední Kapetovec a manžel sestry Jana Lucemburského, také nezemřel na stáří. Ve svých 34 letech skonal na zákeřnou nemoc.
Těžko říci, jestli za všemi těmi úmrtími i vraždami stála kletba templářského velmistra, nebo jen osud. Každopádně být tehdy členem královské rodiny nebyla žádná procházka růžovým sadem.
