Česká televize nám včera naservírovala po Hlavě medúzy a Zločinech staré Prahy další krimi seriál. Bude mít stejný "úspěch", jako ty dva předešlé?
Hodnotit seriál po první epizodě bývá předčasné a možná i trochu povrchní. Platí to ale jen v případě, že se pak vyvíjí a v různých zápletkách spěje k rozuzlení. U Božích mlýnů je případ uzavřen a další díl spojují s tím předešlým jen hlavní postavy. Obecně by tedy mělo platit, že tvůrci budou dbát na to, aby hned na začátku nalákali diváka na další sledování. Bohužel to ale vypadá, že diváci jsou spíš v očekávání, jestli ten příští díl bude lepší, nebo jen stejný.
Nevím, kdy se v Janu Hřebejkovi probudila touha točit detektivní seriály, ale podle toho, kolik jich má již na svém kontě, byla to touha silná. Je zřejmé, že se tento žánr snaží uchopit zcela jinak než například Jiří Strach (Labyrint) nebo Jan Pachl (Rapl, Cirkus Bukowski). U Hřebejka se vždycky musí objevit nějaký drobný záblesk "pelíškovského" humoru. A právě tohle nebývá všemi diváky přijímáno s porozuměním. A zdá se ani mimo českou kotlinu, protože na rozdíl od těch Hřebejkových, se seriály výše uvedených pánů, setkaly s uznáním i v zahraničí. Jen jednou Jan Hřebejk "šlápl vedle" a jeho Redl by se dal srovnat se seriály evropské úrovně.
Na Boží mlýny vysílala ČT několik týdnů předem upoutávky. Detektivek není nikdy dost. I proto, že v této divné době je dobrý televizní pořad příjemným zpestřením. V nadšení mne trochu brzdila jen kombinace Hřebejk a krimi komedie. Vzpomněl jsem si totiž na jeho tragické Místo zločinu Plzeň. Boží mlýny jsou ale postaveny na jiném základu. Podstatou celého seriálu je pro diváka velmi přitažlivá myšlenka, naplnění trestu pro ty viníky, kteří se mu nějakým způsobem vyhnou. Partička lidí pak napomůže boží spravedlnosti a zločinci jsou mimosoudně potrestáni. Zajímavé, sympatické a navíc údajně dle skutečnosti. Kde je tedy zádrhel. Ono to totiž v mnoha momentech spíš připomíná nějakou telenovelu. Humor přechází místy v trapnost, nepřítomnost nějakého poradce z řad policie přináší absurdní nereálné situace a závěrečná vysvětlovací pojistka pro málo chápavého diváka je jen třešničkou na tomto rychle upečeném dortíku. Skloubit dva rozdílné žánry neumí každý a Jan Hřebejk není Quentin Tarantino nebo Guy Ritchie.
Uvidíme, co přinese druhá epizoda. I když jsem poněkud skeptický, věřím, že celý seriál nebude úplný propadák a své diváky si jistě najde. Bohužel, výjimečnost mu zřejmě bude chybět stejně, jako u Hlavy medúzy nebo Zločinů staré Prahy.
