Hubert Kopýtko si žil v malé vesničce nedaleko moravské metropole klidně a spokojeně. Po rozvodu sice přenechal své ex většinu společného majetku, ale nelitoval toho. Konečně skončily ty neustále se opakující hádky.
A navíc si za obnos, který mu rozvodem připadl, mohl koupit malý domek v prostředí, takřka nedotčeném nectnostmi velkoměsta
Když se ale jednoho letního odpoledne vrátil z ranní směny, čekalo ho překvapení. Po dvorku se procházela cizí černá slepice. Hubert byl přesvědčený, že přeletěla od některého ze sousedů. To se občas stávalo a nebyla to žádná tragédie. Hubert vždycky slepici chytil a pak obešel všechny potencionální vlastníky cizího kura. Tentokrát však nikomu nechyběl a nezbývalo tedy nic jiného, než se vrátit zpět domů i s nosnicí. Jediný, kdo o slepici projevil zájem, byl automechanik Bouda, který sice nikdy žádnou drůbež nechoval, ale po znaleckém potěžkání prohlásil, že tahle je ještě mladá a že bude dobře snášet. Vyhřátou troubu. Hubert ale toto řešení rázně odmítl. Řekl si, že když ptáka nikdo nechce, poskytne mu tedy azyl sám.
A protože každá z jeho leghornek měla své jméno, pojmenoval ji příznačně Blackie, strčil k ostatním a šel si připravit večeři. Když se asi po hodině rozhodl podívat, jak ji ostatní přijali do kolektivu, nevěřil svým očím. V odvráceném rohu výběhu bylo natěsnáno pět značně rozrušených slepic, přičemž před nimi stojící Evžen nebyl očividně v dobré kondici. Bylo zřejmé, že zde muselo dojít k nějaké potyčce a kohout z ní rozhodně jako vítěz nevyšel. Navíc černá nemínila přenechat kurník nikomu jinému než sobě a předpokládala, že si z bytovky pro šest domácích zřídí vlastní luxusní apartmá. Pomalu se chýlil večer a bylo vidět, že by domorodé obyvatelstvo už rádo „zalehlo“. Bohužel nemělo kam. Tato podivná situace přiměla Huberta milou Blackie znovu chytit a v zájmu Evžena a jeho harému ji přesunout na noc do kůlny. Černá neprotestovala a zdálo se, že jí to dokonce vyhovuje.
Ani v následujících dnech nejevila o konverzování s ostatními absolutně zájem. Kohout po prvotní zkušenosti také nic nezkoušel, a protože se večer situace s kurníkem opakovala, našla stálý nocleh v kůlně. Co ale bylo zneklidňující, že se za celý týden neráčilo té nové snést jediné vejce a přitom si zrní dopřávala vrchovatou měrou. Hubert pomalu začal uvažovat o konečném řešení, se kterým přišel automechanik Bouda. Řekl si ale, že jí dá ještě jeden den šanci.
Náhlá návštěva Hubertova dlouholetého kamaráda Jarmila však dala zapomenout na slepičí problém. Jarmil přicházel za Hubertem pravidelně a se stejnou pravidelností přinášel i láhev pravé valašské slivovice. Přestože nebyl Jarmil, kulantně řečeno, právě příznivcem žen, probíhaly hovory s Hubertem vždy korektně a týkaly se výhradně, jak už to v chlapských debatách bývá, politiky, fotbalu a jiných zásadních otázek. Součástí těchto, někdy vzrušených diskusí, bylo pochopitelně vyprázdnění Jarmilem přinesené láhve. Po zajímavém večeru provoněném švestkovým mokem, opustil Jarmil vratkým krokem Hubertův domek, přičemž majitel poněkud znaven ulehl do lože a záhy usnul. Když ho po několika hodinách spánku probudila žízeň, spočinul jeho pohled na druhé polovině postele. K Hubertovu zděšení se pod pokrývkou rýsovalo lidské tělo. Ihned ho napadlo, že se Jarmil potají vrátil a nekorektně přilehl. V hněvu strhl přikrývku připraven Jarmila vykopnout nejen z postele, ale i ze svého života. To co spatřil, však rozhodně Jarmil nebyl. Havraními vlasy se připlešlý kamarád pochlubit nemohl a o nádherně tvarovaných ňadrech ani nemluvě. Tak úchvatnou ženskou, mimochodem velmi podobnou herečce Penelope Cruz, vedle sebe, neřkuli ve svém loži nikdy neměl. Když se vzpamatoval z šoku, vrátil přikrývku zpět a chytil krásku za rameno. Ta pomalu otevřela oči a vykouzlila na tváři úsměv.
„Ahoj lásko“, pronesla radostně a svůdně se protáhla, přičemž nechala z pokrývky vyklouznout tu část těla, jež Hubertovi nebezpečně zvyšovala tepovou frekvenci.
„Jaká lásko, kde jste se tady vzala a co jste vlastně zač?“, vyhrkl Hubert.
„Já jsem přece tvoje černá slepička Blackie a přijdu za tebou vždycky, když bude stejně jako dnes měsíc v úplňku. Ale mám jednu podmínku. Nikdy se od tebe nesmím dočkat jediného křivého slova. Jinak zmizím a už mne nikdy nepotkáš. Rozumíš?“
Hubert chtěl ještě cosi namítnout, ale Blackie se jen vášnivě přivinula a přiložila mu ukazováček na ústa. Co se dělo poté, není třeba detailně rozvádět.
Když se Hubert probudil, stálo už slunce hodně vysoko. Podvědomě natáhl ruku vedle sebe, ale byl v loži sám. Pomalu si srovnával v hlavě, co ho to v noci potkalo a vzhledem k ne zrovna střízlivému stavu nedokázal zcela stoprocentně určit, jestli to nebyl jenom sen. Rychle se oblék a spěchal do kůlny. Černá slepice ho přivítala zakdákáním, ale Hubertovi připadlo, že na něj i mrkla. Byl zmatený.
Potom už jen počítal každý den k novému úplňku a byl stále netrpělivější. Když konečně luna v celé své velikosti ozářila nejen Hubertův domek, ale i široké okolí, přišla znovu tajemná krasavice s ještě větší náruživostí. Teď již měl Hubert jistotu, že se mu nic nezdálo.
To, že s jídlem roste chuť, je obecně známá pravda a o milostných hrách to platí dvojnásob. Měsíc celibátu byl pro Huberta takřka na hranici snesitelnosti. Prostě se zamiloval a to, že nemůže trávit s černovláskou i normální volné chvíle bylo zdrcující. Přemýšlel jak to provést, aby se Blackie nemusela vracet do své slepičí podoby, a i když se tím ale trápil dnem i nocí, nic rozumného ho nenapadlo.
Jak už to tak bývá, někdy spadne řešení takřka z nebe. Tentokrát to ale bylo z televizní obrazovky. Stalo se to někdy v polovině lunárního cyklu, když Hubertův oblíbený krimiseriál přerušila reklama a on začal přepínat kanály, hledaje čím by zaplnil chvilku čekání. Na jedné ze stanic právě dávali sérii černobílých filmových týdeníků, jež se kdysi promítávaly před hlavním filmem v kině. Po záběrech ze setkání našich mládežníků se soudružkami z NDR, přišly na řadu zprávy ze zemědělství. Bodrý předseda jakési drůbeží farmy na Hané, líčil, jak zvýšili produktivitu snůšky vajec tím, že slepicím rozsvěcovali a zhasínali několikrát denně. Pro Huberta by tato informace byla absolutně nezajímavá, protože svým slepicím rozhodně přerušovat noční odpočinek nemínil. Najednou mu to ale v mozku sepnulo a být Archimédem zakřičel by jistě Heuréka.
Na druhý den si nechal ujet svůj odpolední autobus a místo toho odjel tramvají k městskému planetáriu. Zde za nevelký peníz koupil úhlednou krabičku potištěnou obrázkem hvězdné oblohy, jejímž obsahem byla desítka diapozitivů planet a jiných vesmírných těles.
Když přijel domů, odhodil tašku v předsíni na lavici a po příkrých schodech vystoupal na půdu, kde po chvilce hledání mezi různým harampádím nalezl dětský projektor DIAX. Ten byl jednou z mála věcí, o kterou bývalá manželka kupodivu neprojevila zájem a blahosklonně jej Hubertovi přenechala. V obývacím pokoji setřel prach z čočky, nostalgickým zrakem spočinul na kulaté krabičce s nápisem červená čiapočka a zapnul přístroj do zdroje elektřiny. Pak už jen přetáhl přes dveře skříně prostěradlo, zatáhl roletu, vložil do posuvné schránky diapozitiv měsíce v úplňku a vyrazil pro slepici. Proměna se udála okamžitě a Hubert se v ten moment cítil jako skutečný pán tvorstva. Od tohoto dne si užíval s Blackie každou volnou chvíli.
Bylo ale jen otázkou času, kdy se stane to, co se jednou stát muselo. Večer, který se pomalu blížil, byl výjimečný tím, že se černá slepice objevila na Hubertově dvorku přesně před šesti měsíci a on chtěl nějak toto malé jubileum oslavit. Otevřel proto láhev dobrého vína, připravil nějaké pamlsky, zapálil svíčky a vydal se pro Bleckie. Když něco popili a pojedli, začali se věnovat své tradiční činnosti. V momentě, kdy se kráska sesunula poněkud níže a chystala se věnovat „francouzským“ hrátkám, se stalo něco, co Hubertovi změnilo život. Dnes už nikdo nezjistí, proč zrovna v tomto okamžiku došlo k výpadku elektrického proudu. Důsledkem oné skutečnosti pochopitelně přestal fungovat i diaprojektor a následné zatmění zjasněné jen blikotavými plaménky svící způsobilo, že se z dívky stal opět kur domácí. Slepice si svým typickým pohledem změřila to něco, co se tyčilo před jejím zobákem, a neodolala. Nesmírná bolest vystřelila Huberta z lože vášně a tryskem zamířil svoji ozdobu zklidnit proudem vody z kohoutku. Zranění to nebylo nikterak velké a po opětovném obnovení dodávky proudu by se Hubert mohl bez problémů vrátit tam, kde s Bleckie skončili. Bohužel ale z jeho úst zaznělo něco, co nemělo. V návalu vzteku a bolesti počastoval slepici velmi nevybíravě, přičemž ji poslal tam, kam luna dozajista nikdy nezasvítí. V ten moment se opět slepice proměnila v krasavici tak moc podobnou Penelope Cruz, pohlédla se smutkem v očích na Huberta a bez jediného slova se rozplynula.
Hubert byl zdrcen. Volal, prosil, omlouval se, ale černá slepice a spolu s ní i vášnivé milování bylo nenávratně ztraceno. Ve své zdrcující beznaději si však náhle uvědomil skutečnost, při které mu vyrazil na těle studený pot. Kdyby totiž vypnutí elektrického proudu přišlo jen o pár minut později, znamenalo by to katastrofu.
