Česká spořitelna utrácí horentní částky za reklamní kampaň, která ukazuje její personální politiku v nejhorším možném světle.
Díl čtvrtý? Tomáš Fiala jako člen oddělení kanadských žertů?
Česka spořitelna spustila v posledních dnech ojedinělou kampaň. Zatímco doposud se banky snažily klienty spíše lákat, ve Spořitelně sledují zřejmě zcela jiný cíl. Zatím ovšem není jasné, o jaký cíl přesně jde. Odpověď se zřejmě skrývá v rozuzlení příběhu, z něhož jsme viděli pouze první tři díly.
V prvním dílu poznáváme jakéhosi Tomáše Fialu. Jde o slaboduchého idiota, který první pracovní den v novém zaměstnání dorazí na jinou adresu. To zřejmě znamená, že tento člověk vůbec nebyl na přijímacím pohovoru! (Napodruhé by snad trefil i on.) To ho Spořitelna přijala na základě korespondenčního řízení? Nebo snad jako klienta pracovního úřadu? Sotva se divák vzpamatuje z prvního šoku, Spořitelna mu zasadí další úder v podobě Lenky Veselé, která přímo na ulici přizná, že má společnost pobočky a bankomaty na každém rohu. Naštěstí formulace "takže musíme klienty pěkně oholit, aby tu parádu někdo zacvakal" byla těsně před zahájením kampaně změněna na neutrální výrok "takže to k nám klienti nemají daleko". Není to sice upřímné, ale nového zaměstnance je třeba zasvětit postupně.
Druhý díl hned na začátku ukolébá klienty falešným zdáním, že onen prostoduchý Tomáš Fiala z prvního dílu je pouhým zahradníkem. O to větší však nastane zděšení, když Tomáš v závěru prohlásí "tak já radši zůstanu u těch osobních účtů". Přemýšlivý divák je zcela zmaten a nemůže se zbavit pochyb: "Je ten hňup skutečně bankéř nebo zahradník? Za co ho sakra platí? A nebo si tou poslední větou pouze nejistě řekl o povýšení? Snad to jejich HR nepovolí ..."
Třetí díl ukazuje našeho Tomáše, kterak hází buřinkou na věšák. Divák-klient se zaraduje, že Spořitelna aspoň trochu funguje, protože Tomášovo přání povýšit na bankéře nebylo vyslyšeno a z oddělení péče o květiny byl převelen pouze do sekce žonglérů a artistů. Tam snad udělá méně škody ... Bohužel, třetí díl jde ve stopách druhého a i zde Tomáš způsobí zmatení, když záhadně prohlásí, že "buřinka se pořád vyplatí". Divák je ztracen: "Tak je zahradník, žonglér nebo co? A nebo že by ve Spořce vydržovali i stylisty? S buřinkovým fetišem?"
Po třech dílech je obtížné odhadnout, co je vlastně cílem kampaně. I z toho mála, co Spořitelna v kampani zatím ukázala, ale jasně plyne, že personální politika banky je ve vážné krizi. Uvidíme, jak a jestli bude Tomášovo trápení pokračovat, a která další zbytečná oddělení s ním ještě vymetou.
