Přečetl jsem si text Libora Roučka (ČSSD) o bankovních poplatcích a uklidnil se, že vše je při starém. Socialisti stále hledají, kde by mohli "prospět" svou další zbytečnou eurosměrnicí.
Zasviněné prackyhttp://euportal.cz/
Mám na mysli tento text plný levičáckých bludů a euro-unijního mesiášství. Ale pěkně postupně:
- Z toho, že občané různých zemí EU platí ročně za používání bankovních účtů různé částky, vyvozuje pan Rouček, že "na tomto trhu je evidentně něco v nepořádku". Proboha, proč?! Je logické, že za různé služby se různě platí. To za prvé. Za druhé, i kdyby byly v celé EU stejné bankovní služby (což je nesmysl), i tak by bylo divné, kdyby všichni platili stejně. V každé zemi jsou různé náklady, jiná cena práce, jiná úroveň konkurence ... Takže pane Roučku, samotná rozdílnost napříč EU je v tomto případě naprosto v pořádku!
- Pokud pan Rouček opravdu touží po tom, aby každý občan EU platil za bankovní služby stejnou částku, pak nechápu, proč si zasedl zrovna na banky. Mnohem jednodušší by bylo, kdyby se obden přivazoval k bráně mladoboleslavského závodu Škodovky a protestoval proti rozdílným cenám Octavie v jednotlivých zemích EU. I u benzinu vidím ještě prostor pro práci EU rovnostářů. A taky by stačilo začít v Česku.
- Pokud chce být ale pan Rouček opravdu užitečný, pak ho prosím, aby se mnou jel na příští dovolenou do Rakouska. Může tam apelovat na místní hoteliéry a prodavače v potravinách, aby jejich cena jídla odpovídala cenové hladině v Česku. Pane Roučku, zkuste aspoň to máslo!
- Pan Rouček si taky myslí, že "přechod od jedné banky k jiné není jako změnit svého pekaře". Tady souhlasím, ale asi ne tak, jak by se panu Roučkovi líbilo. Chodit k jinému pekaři je pakárna, změnit banku hračka. Založit účet, předělat trvalé platby, inkasa či SIPO lze i z tepla domova. Odhad - tři hodiny čistého času včetně otevření láhve a popíjení vína na zpříjemnění času.
- "80 % občanů EU chce od svých bank porovnatelné standardizované informace." To může být pravda, ale nechce se mi věřit, že nás je jen 20 %, kteří umíme rozlišit mezi tím, co je zdarma, co je levné a co stojí nehorázné peníze. Já osobně tedy více nepotřebuji. A těm, co platí jako mourovatí, myslím nepomůže ani celý zástup euroroučků.
- "Této směrnici [o spotřebitelském úvěru] vděčíme za to, že se výrazně zprůhlednil trh s půjčkami. Teprve Brusel vytrhl naše politiky z letargie a výsledkem je to, že máme alespoň nějaký nástroj proti lichvářům. Díky směrnici je u úvěrů povinně uváděn údaj RPSN ..." Pan Rouček asi v televizi neviděl dojemné reklamy firmy Provident, v nichž se to hemží milými a usměvavými lidmi, kteří o RPSN ovšem ani nezakopnou. Jednoduše proto, že nemusí. Přitom tato a podobné společnosti vás na svých stránkách nechají kalkulovat i s RPSN v řádu stovek procent. A směrnice jen trapně mlčí ...
- "Klíčem k úspěchu při vyvíjení tlaku na banky nejsou pouze aktivity Komise, ale velkou měrou záleží na samotných členských státech EU." Ne, pane Roučku. Nezávisí ani na nějaké komisi, ani na členských státech. Závisí jen na lidech. Tedy alespoň do doby, než se vám ve vaší moderní socialisticko-alchymistické dílně podaří vyzkoumat směrnici, která naučí lidi číst a počítat.
Takže pane Roučku, vraťte se raději k banánům. Tam uděláte méně škody, ale za to více srandy.
