Předposlední týden v srpnu začala opět švédským dítkám škola. Některým už v pondělí, některým ve středu, v každém regionu v jiný den. To moje se už docela těšilo, neboť deset týdnů prázdnin je přece jen velice dlouhá doba a ke konci už jen nuda.
Hned první den přineslo domů spousty domácích úkolů. Pro rodiče, ne pro sebe.
Úkoly pro rodiče - tak nazývám hory papírů, které mi pokaždé na začátku školního roku předkládá a já pak trávím večery jejich pročítáním, vyplňováním, podepisováním, odstřiháváním cedulek a důsledným nabádáním, aby si papíry dalo do tašky, neztratilo je a nezapomnělo je odevzdat. Jde o různá důležitá poselství jako např. o souhlas k očkování a datum posledního ( neměla by mít o tom záznam školní zdravotnice? jak si to mám pamatovat já, očkovací průkaz tu neexistuje), kolik nás přijde či nepřijde na rodičák, adresy, telefony, pojištění, svolení a dovolení o všem možném, alergie atd. atd. Obsah se každým rokem mění, ovšem jedno lejstro se stejným obsahem přinese domů každým školním rokem. Dokonce dvakrát. Na začátku každého pololetí.
Lejstro veledůležité, ve kterém školní zdravotnice varuje před epidemií vší, která vypuká po každých prázdninách. Následuje vysvětlení, jak takové potvory vypadají, jak si žijí, hodují, přeskakují a přemnožují se na hlavách nebohých dítek. Pak i poznámka, že všiváci vši mají zejména rádi vlasy umyté a proto není důvodu se stydět, když dítko nějakou tu potvoru domů přinese. Není to pak důkaz o zaneřáděnosti zanedbaného domova či špatná hygiena, ale prostě smůla. Pokud se dobře pamatuji, za mých školních let se tvrdil pravý opak.
Povinností rodičů je nahlásit nákazu zdravotnici. Což nikdo z rodičů nečiní, naopak, existenci parazitů na hlavě svého potomka tutlá. Nevím, jaké jsou reakce rodičů v Česku, v Německu mají stejný problém, jak mě sdělila známá tam žijící.
Závěrem lejstro uděluje praktické rady, jak se krvežíznivých potvor zbavit. Doporučené odvšivovací preparáty nejrůznějších druhů lze zakoupit za drahý peníz v lékárně. Avšak jsou to jen vyhozené peníze. Z všivých potvor se za ta léta života v chemickém omámení stali rezistentní bojovníci o přežití.
Lékárny prodávají čím dál tím víc těchto rádoby hubičů všivého neřádstva.Co na tom, že nezabírají, hlavně že to sype. Zoufalí rodiče nemají na vybranou. A petrolej či dohola ostříhaná hlava dcery jsou na dnešní dobu poněkud drastické metody. I když dohola je v modě. Soused tímto způsobem prakticky všechno vvyřešil. Klukům ojel hlavy holícím strojkem a bylo po problému. Levné a účinné. Jenže co s holkami? Na ty zbývá jen chemie.
Zakoupíme tedy odporně páchnoucí chemikálii, vzpouzející dítko odvšivíme, oddychneme si, že je po problému a druhý den hurá do školy. Pro novou nákazu. Ve třídě se určitě najde nějaký Pelle či Kajsa, co o svých vších nevědí, třeba vědět ani nechtějí a nebo je jim a jejich rodičům šumafuk, že jim hlavu okupuje armáda parazitů. Pamatuji se, že kdysi kdosi měl v mé třídě vši. Byl okamžitě poslán domů s direktivou o odvšivení a do školy se mohl vrátit až po týdnu, kdy bylo zcela jasné, že veškerá veš na jeho hlavě byla vyhubena. Obchodnická hlava jedno ze spolužáků si ze vší dokonce udělala výdělečnou činnost - kluk prodával o přestávkách veš za pětikačku. Kdo měl vši, nemusel přeci celý týden do školy! O zákazníky neměl nouzi. Učiteka ho nakonec odhalila a obchodnickou činnost mu zatrhla. (Kdo ví, kam to dneska dotáhl.)
Ve znamení boje proti všem vším vymyslela školní zdravotnice novou metodu s názvem "Víkend boje proti vším" a nové lejstro s výzvou, aby všichni rodiče v onen dotyčný víkend doma prohlédli hlavy dítek. Následuje instrukce, jak se při tom ohánět v lékárně zakoupeným hřebenem všivákem a co dělat v případě odhalení nákazy.
Zakoupit v lékárně chemii! Nic nového, to už přeci všichni vědí! Co na tom, že nefunguje. Není jiné pomoci. Začarovaný kruh. Jak z něho? Kdo ví.
P.S. Nějak mě z toho všeho začala svědět hlava. Vám taky?
