Víte co je to "skóda"?

aneb  úvaha o tom, jak si  česká škodovečka konečně dobyla švédská srdce.

Před dvaceti lety  bylo škodovek na švédských silnicích jak šafránu. Vždycky mě  mé české srdéčko poskočilo radostí, když jsem velice zřídka nějakou tu ošuntělou škodovku mezi všemi  naleštěnými Volvy a Saaby zahlédla. Sice chudá příbuzná, ale v mých očích kus domova a české hrdosti,  prostě neměla chybičky.

K mému údivu stával  před školou na parkovišti tmavozelený Favorit. Patřil mé spolužačce. Jednou mě vezla ze školy domů a řeč přišla samozřejmě i na škodovečku. Opatrně  jsem se poptala, jak je s vozítkem spokojená. Opatrně  proto, že jsem považovala za povinnost zavést řeč na české auto, když jsem  přece z Česka, ale současně jsem  od ní nechtěla slyšet žádná negativa, i když ve srovnání s jinými auty jsem ani nic jiného očekávat nemohla. Její odpověď mi vyrazila dech:

"V životě jsem opravdu neměla lepší auto, levnější a spolehlivější. Už jsem s ním najezdila spousty mil a fakt, vždycky jsem dojela. A i v zimě, když  naše druhé auto nestartovalo, "skóda" vždycky naskočila. Není to žádný pondělní výrobek, tedy samá porucha, ale opravdu dobrý služebník."

Takový chvalozpěv na  škodovku jsem dlouho neslyšela. Doma se na ní často nadávalo, schytala spousty nejrůznějších hanlivých  přezdívek  typu DoDo - Dodělej Doma a podobně. A teď taková pochvala? Od Švéda? Myslela to vážně, žádná ironie. Věřte či nevěřte, pomalu bych utírala slzy radosti. 

Jednou se mi doneslo, že ve vesnici  nedaleko městečka, kde jsem tenkrát bydlela, mají autoservis dva bratři. Co na tom, autoservis má kde kdo. Ale tihle dva byli celí diví právě do škodovek. A světe, drž se, také do ruské Lady. Fámy či pravda? Znělo to neuvěřitelně. Musela jsem to vyzkoumat. Právě u mě byla návštěva z Česka, (tehdy ještě Československa). I oni byli zvědaví na švédské exoty, kteří si založili živnost na tak pochybných značkách.

Autodílna  "Önneköps bil" byla dosti veliká a po švédském vzoru dobře vybavená, žádná garážová manufaktura. Venku stály vyrovnané škodovky a lady k prodeji, uvnitř panoval  čilý ruch.

Majitelé jako by si z oka vypadli. Jak by ne,  byli dvojčata! Přívětivě  nás přivítali  v kanceláři a když se dověděli, že mají co do činění s českou "delegací", ochotně nám celý servis ukázali. Zrodila se i myšlenka navázání spolupráce ohledně náhradních dílů. 

Už od roku 1984 se  specializovali pouze na škodovky. A přežili i  v tak tuhé konkurenci! Dnes prodávají kolem 150  škodovek ročně, jak praví jejich stránka na internetu.

Po několika letech se na švédském trhu objevila Felicia. Opět uštěpačné poznámky na její kvalitu a vzhled. Jeden  televizní motoristický magazín udělal jakýsi test jízdních kvalit tohoto vozidla. Felicia se za klikaté jízdy mezi kužely převrátila. To byla voda na mlýn jízlivých kritiků. Škodovku zcela odepsali. Mimochodem, při stejném testu se  jim pak převrhl i mercedes. Toho už tak vehementně nezkritizovali, nýbrž následovalo  skoro omluvné vysvětlení ve smyslu, že chybičky se vloudí. Velice "objektivní" posudek, nemám-li pravdu.

No nic, škodovečka přežila i tuto katastrofu.

Najednou se ale objevila FABIA!  Kam se člověk podíval, v novinách, v televizi, na každém rohu, všude jen reklama na Fabii vykreslenou coby "simply clever"- malé, úsporné, ale kvalitní autíčko. Jak Švédi sami říkají, přeloženo  doslova a do písmene - hodně auta za málo peněz.  Zřejmě přišla v pravou dobu. Dražší benzín přivedl mnohé  na myšlenku  koupě menšího a méně žíznivého auta.  Švédská  víra v "jedině švédskou kvalitu, za kterou se  nestydatě draze platí , ostatní je šmejd" se pomalu začala přeměňovat v objev "aha, cizí, levnější, stejně dobré, tak bereme". A netýká se to jenom aut.

Po průkopnické Fabii se na trhu vyrojily nesčetné další modely. A škodovácká sláva vzrůstala k nebesům. Kdejaká známá osobnost se v mediích  chlubila svojí nově zakoupenou Octavii, vychvalovala její kvality a  důkazem toho všeho pak i fotka spokojené rodinky, které se do auta podařilo nacpat všechno důležité pro cestu na dovolenou. Nakonec i prostý lid pochopil, že česká škodovka je výhodný kup za levný peníz a tak tedy se dnes  mnohý  Švéd hrdě přizná, že vlastní "skóda" a je s ní velice spokojen. (Taky říkám mužovi z legrace: "Máš  českou"skóda" a českou ženskou, co bys chtěl víc?")

Dneska už není škodoveček na švédských silnicích jak šafránu, ale jako máku.  Z chudé příbuzné se vyklubalo švédské lidové vozítko.

A vy taky už víte, co je to "skóda".

Musím  se přiznat. Kdykoliv se řeč stočí na škodovku, pokouším se Švédy naučit  ještě i správnou výslovnost, místo "skóda" říkat ryze česky "škoda". Ale co vám mám povídat - škoda práce.