Nepokoření velikáni

Vždycky mě přitahovaly staré stromy. Jsou nádherné. Dávají mi sílu. Mají zvláštní kouzlo. Kouzlo let minulých, naději let příštích. Vypínají pokroucené větve vysoko k oblakům, blíž k životodárnému slunci, kořeny pevně vrostlé do rodné hroudy. Z útlé ratolesti vyrostlí velikánové se zjizvenou, vrásčitou, drsnou kůrou. Odolávají rozmarům počasí a zubu času. Ve vykotlaných kmenech proudí míza života. Nevzdávají se tak lehce. Nepadnou pod prvním náporem. Pod jejich korunami jako by se zastavil čas. Zastavme se i my, uspěchaní lidičkové a poslouchejme, co nám chtějí vyprávět...