Jak známo, za peníze si lze leccos koupit. I mimino. Teď nemám na mysli adoptivní dítě, ale mimino geneticky spojené s budoucími rodiči. Tatíkova spermie, matčino vajíčko a klinika kdesi v Indii, která vše zařídí.
Tuto soukromou kliniku řídí sympatická doktorka. Klientů z celého světa má dostatek, může si vybírt. A taky vybírá. Prý jen ty opravdu vhodné budoucí rodiče. Pak stačí jedna návštěva pro odběr a 9 měsíců čekání na mimino, které odnosí a porodí indická surogatní matka. Pak už zbývá si jen pro nového človíčka přijet a přebrat ho do vlastní péče. Jen pas mu musí noví rodiče zařídit sami. Američani mají s vyřizováním nejmenší potíže, pro anglické rodiče je proces složitější a největší problemy mají prý Kanaďané. Šťastní rodiče mohou zatím bydlet v luxusní vile v režii kliniky, se vším pohodlím a indickou chůvou.
Z pohledu doktorky, majitelky kliniky, jde vlastně o dobročinnost. Klinika pomáhá bezdětným párům opatřit si za úplatu geneticky vlastní dítě a mladým indickým ženám, surogatním matkám, možnost obživy tím, že si od nich "pronajímají jejich dělohu".
Surogatní matky jsou vesměs mladé, chudé indické ženy, pro které je pronájem vlastního těla jediná možnost obživy. Za peníze takto vydělané mohou např. zaplatit vzdělání svých dětí nebo koupit rikšu pro nezaměstnaného manžela. Jelikož se tento způsob výdělečné činnosti neslučuje s morálním přesvědčením samotných Indů, je vše drženo v přísné tajnosti, sousedé se nesmí nic dovědět. Proto odchází žena z domova a po celou dobu těhotenství se skrývá v domově zřízeném klinikou. Zde dostává stravu a 15 euro měsíčně. Tento domov má však do luxusní vily pro budoucí rodiče hodně daleko. Za porození zdravého dítěte dostane žena 4000 euro, cože je značná částka ve srovnáni s měsíční mzdou ca 20 euro. Ovšem nedonosí-li, zaplaceno nedostane. Pro mnohé ženy je těhotenví spojeno s nepříjemnými zdravotními problémy, některé těžce nesou odloučení od svého, i když geneticky nevlastního dítěte, jiné se se vším vyrovnávají lehčeji a pronajímají své tělo nanovo.
Šťastní rodiče si odvážejí domů vlastního potomka. A kolik za něho klinice zaplatili? O tom se dokument francouzské televize jaksi zapoměl zmínit.
A tak posuďte sami. Jde opravdu o dobročinnost? Nebo jen o výnosnou "dobročinnost" pro majetné páry a znežívání bezvýchodné situace člověka bez finančních prostředků? Hra na boha? A nebo jde opravdu o oboustrannou pomoc? Těžko soudit. Absoutní pravda neexistuje, stějně tak jako neexistuje absolutně jediný a správný pohled na celou problematiku.
