Hlavně že se dobře baví

Ve dvě v noci táhla městem parta kluků. Dobře se při tom bavili. Házeli si pod nohy bouchací kuličky, děsná legrace, jak kámoš nadskakuje, když mu pod nohou práskne. Kolem sebe rozhazovali dělbuchy a jiné explozivní neřádstvo, které se teď před Silvestrem prodává na každém rohu, děsí malé děti a psy, čmoudem zaneřáďují vzduch a na zemi po něm zůstane neskonalý svinčík.

Kluci měli veselo. Ztichlou ulicí se práskání rozléhalo jak rány z děla. Měli to i s ozvěnou. Co na tom, že je noc a lidi chtějí spát, ráno třeba vstávají brzy do práce. Hlavně že je sradna.

Mě ten rambajz  zvenku probudil. Co bych chtěla, mám pořádně spát. Jako můj muž. Nic neslyšel, spokojeně si chrápal vedle mě dál, zatímco já se převracela ze strany na stranu v marné snaze znovu usnout. Asi jsem pořádný škarohlíd a nepřející typ bez špetky pochopení, protože jinak bych milým chlapečkům tyhle noční hrátky s explozivním materiálem neměla za zlé. Ať si pohrají. Přála bych jim, že se dobře baví. Vždyť jsou mladí, tak ať si užijí. No ne? Jenomže mně se hlavou honily jen nejčernější myšlenky na nejstrašnější pomstu chystanou bezohledným dacanům, kteří mě vytrhli ze spaní.

Kdybych nebyla morous, stejně tak bych s úsměvem na rtech a z celého srdce přála trochu té radosti i řidiči, který se krátce po třetí hodině bavil šílenou noční jízdou v prázdných ulicích spícího města. Auto nešetřil, vytáčel motor na plné obrátky, výfuk bez tlumiče řval a burácel k ohluchnutí. Řidič si musel plést plyn s brzdou, jak gumoval silnici. Pneumatiky u toho "nádherně" kvííííčely. Právě se mi podařilo znovu usnout, když se onen magor přehnal kolem našeho domu. A bylo opět po spaní. 

Pak už bylo konečně ticho. Koukla jsem na budíka. Ukazoval  půl páté.