Hello Kitty, to není možný, ty mluvíš česky?

Vytočila jsem číslo mobilu. Zase jedna zmaštěná faktura. Aby byl člověk pořád jak ostříž, všechno kontroloval a stále někam volal. Nic se neobejde bez komplikací. Navíc tohle byl zcela nový dodavatel a moje první dodávka. "Hello Kitty" je teď velice populární mezi švédskými dívenkami a tak jsem byla docela ráda, když se jednoho dne u mě v butiku nečekaně objevil obchodní cestující s kolekcí "Hello Kitty" a s tvrzením, že tohle je zaručený trhák, bez kterého nemůžu v úspěšném obchodování pokračovat. Neodolala jsem a tak porušila mé předsevzetí, že od náhodných cesťáků nebudu už nikdy více nakupovat.

Ze sluchátka se ozval mužský hlas mumlající cosi, čemu jsem vůbec nerozuměla. Kdo ví, kam jsem se to vlastně dovolala? Co je to vlastně za podnik, ani pevnou telefonní linku nemají. Musela jsem se znovu ptát po názvu firmy. Ano, bylo to správné číslo. Dala jsem se tedy do vysvětlování mého problému. Muž nechápal. Moc dobře švédsky nemluvil, lámal tu švédštinu dosti zoufale. Povzdechla jsem si. To jsem se zase narazila na "firmu". Zřejmě provozují živnost doma od kuchyňského stolu, v pozadí se ozýval dětský křik. A ani se s nimi nedomluvím. Po chvíli marného vysvětlování a domlouvání to muž vzdal a že prý moment, zavolá ženu. Otočila jsem oči v sloup s pocitem marnosti

Ona žena zakončila krocení děti, řvaly ostošest, i když teď už o trochu míň a asi se u toho i pěkně rvaly. Trochu udýchaná se nakonec chopila mobila: "Prosím, Kitty. Co pro tebe můžu udělat?" 

Perfektní švédština, hurá, pomyslela jsem si, jsem zachráněná, tohle se snad nakonec vyřeší. Začala jsem tedy zevrubně líčit k jaké že to došlo chybce na faktuře.

"Neumíš náhodou i česky?" přerušila mě najednou.

"Jo, mluvím, jsem Češka," odpověděla jsem trochu překvapeně, proč se mě ptá na takové věci uprostřed obchodního jednání.

"Já jen podle přízvuku. No tak to můžem spolu mluvit česky. "

Dost mě to zaskočilo. Najednou jsem nevěděla, jestli jí můžu nadále tykat, ve Švédsku si všichni tykají, nebo jí mám najednou začít vykat. Blbost.

"No to je dobrý, to bych teda nikdy nečekala," vysoukala jsem ze sebe a pomalu jsem se u toho zakoktala, "jak je vidět, Čechů je všude dost. Promiň, ale přeslechla jsem tvé jméno, jak ti mám říkat?"

"No přece Kitty."

"Ty se fakt jmenuješ Kitty? To je dobrý, Kitty prodává Hello Kitty."

"Dóbrý dén!" halekal z povzdálí mužský hlas.

"To je můj manžel," na to Kitty.

"On je taky z Česka?"

"Ne, on je z Egypta, česky umí tak trochu."

"Pivó!" volal muž radostně a nevázaně se u toho řehtal.

"A co knedlíky. Má je taky rád?" ptám se.

"Jo, knédle on může."

" Knetlíky, pívó, dobrý!" pokračoval muž v ukázce své české slovní  zásoby.

Pokecaly jsme si jako staré známé. Chybku ve faktuře zkorigovaly, i když v češtině se nám obchodní konverzace poněkud zadrhávala, pro kontrolu jsme to vzaly závěrem po švédsky. Snad se někdy naskytne i příležitost k setkání. Takové náhodné, nečekané setkání.  Stejně nečekané jako objev česky mluvící Kitty ve Švédsku.