Co s nevycválanými žáky?

Co je takhle třeba zamknout do skříně s pomůckami či je nechat poškole za sprostou mluvu? Snížit známku z chování? Není co snížit, ve Švédsku se chování neznámkuje.

Žáci na základce mluví vulgárně. To víme všichni. Sprostá slova, výsměch, urážky, nadávky nejhrubšího kalibru jsou na denním pořádku. Na holky je pokřikováno hora, tedy ku:va. Kluci z toho mají legraci, děvčata marně protestují.

Ředitelka jedné zdejší  základní školy učinila opatření. Rodičům žáků poslala dopis s informací o nové výchovné metodě. Za každé sprosté či urážlivé slovo následuje trest v podobě jedné hodiny odsezené poškole, v době mezi 15. a 17. hodinou. Jestliže se chování ani poté nezlepší, budou do školy pozváni rodiče, aby se pak s učitelem domluvili na dalším postupu.

Jaký názor mají žáci?

Mnozí si dříve stěžovali, že nadávek je v každodenním školním životě přespříliš a že toho mají sami dost. Mělo by se s tím něco dělat. Po zavedení trestu ale jako by obrátili. Nechávají se nyní slyšet, že si nadávají jen tak, ze srandy, patří to k věci. Slova jako idiot, blb, teplouš a podobně jsou zcela normální a nic zlého se jimi nemyslí. Na sprostá slova během školního dne jsou zvyklí, na jejich používání nenacházejí nic nenormálního. Na některé hrozba trestu zapůsobila, dávají si větší pozor na jazyk, aby nemuseli sedět poškole. Někteří se cítí nespravedlivě potrestáni a někteří neberou trest vůbec na vědomí, je jim úplně jedno, jak dlouho budou za svoji hrubou mluvu bručet.

Jaký názor mají rodiče?

"Dostali jsme domů dopis od ředitelky, která po nás chce, abychom jejich výchovnou metodu odsouhlasili. Pak mi doma dítě vykládá, jak na ně ve třídě učitel řval a nadával jim do pitomců. Dospělí by měli jít příkladem," říká otec jednoho z žáků. 

Jen mě napadá, jestli se taky svého synka pořádně vyptal, proč vlastně učitel nadával. Jaký měl k tomu důvod. Připadá mě dost nelogické, že by řval jen tak, pro nic za nic. Třeba to byl právě jeho syn, který učitele vytočil.

 "Nic jsem nepodepsal, ta škola ztratila moji důvěru, během roku jsme s nimi měli spoustu konfliktů," říká jiný otec.

I  mnoho jiných rodičů zaujímá kritický postoj k této nové výchovné metodě. Například  žáci, kteří dojíždějí a zůstanou  poškole, nestihnou autobus a nedostanou se domů. Postižení jsou tak i rodiče, kteří musí pro svou ratolest sami dojet. Tohle mě osobně připadá jako dost chabý argument, nejedná se o děti z první třídy, na které maminka čeká po vyučování u školy, ale o pubertální mládež. Co takhle svému synátorovi vysvětlit, že jestli se nebude chovat slušně, příště by taky mohl dojít ty dva kilometry domů pěšky, když nestihne pro poškolu autobus.

Jiný rodič navrhuje místo trestu a vyhrožování  systém odměny, který by žáky vybízel ke slušné mluvě. Konkrétněji se k tomu dále nevyjádřil. Tak mě napadá, že by třeba Kalle mohl každý den dostat pytlík chipsů za to, že celý den nikomu, ani z legrace, neřekl ku.vo.

Co na to vše ředitelka?

Nadávajícího učitele si pozvala na kobereček. Nechce dále rozpitvávat, co učitel vlastně řekl a v jakých souvislostech. Samozřejmě je nepřípustné, aby i když vyprovokovaní učitelé ponižovali žáky nadávkami. Učitel o práci nepřišel a ani na něj nebyla uvalena hodina poškoly. Prý že stejně po vyučování zůstávají učitelé ve škole tak jako tak, i když ne na poškole.

O práci však přišla jiná učitelka, která zřejmě v afektu zamkla nezkrotitelného rušivého dvanáctiletého kluka do skříně se školními pomůckami. Nakonec, vlezl si tam sám. Nechala ho tam vychládat půl hodiny. Kluk rušil výuku, neposlouchal, dělal si co chtěl a nevěděl co by roupama provedl. Vlezl tedy do skříně, zřejmě aby svým chováním pobavil spolužáky. Nějak se mu to vymstilo. A nejen jemu. Nastalo vyšetřování. Jaké z něho plynou následky? Učitelka celá zoufalá se omlouvá za svůj neprofesiální přečin. Zlobivec má nyní k dispozici dokonce i psychologa, aby se s celou příhodou vyrovnal a neutrpěl psychické újmy, která by ho provázela budoucím životem. Paradox? Asi ne. Dle mnohých. Kdyby tohle vyvedla moje holka, ještě bych jí přidala za to, že se neumí chovat a učitelku bych tedy opravdu nehonila po instancích.

Poslední dobou se sporadicky objevují názory, že právo dítěte na svobodnou vůli, kdy si dítě může dělat co se mu zlíbí a že je mu to ku prospěchu, je poněkud přeceňováno a že by tedy bylo na místě zavést opět přísnější výchovu vedoucí k respektu. Kolik let však ještě portvá, než tento názor prorazí a bude uveden do praxe. Kolik let ještě potrvá záměna učitelského povolání za povolání krotitele dravé zvěře. Kolik let ještě potrvá, než učitelské povolání  nabyde opět svého původního obsahu? Obávám se, že mnoho.