Vždycky jsem měl k Petru Nečasovi zvláštní vztah. Neslaný nemastný, něco jako když lížete med přes sklo. Otec čtyř dětí, křesťan a navíc domestikovaný Valach z Rožnova pod Radhoštěm. Jednou přijel jako ministr práce a sociálních věcí do mé rodné valašské vísky, aby se zúčastnil slavnostního otevření domu klidného stáří, který jako ředitelka vedla moje neteř.
Jak se tahají horké kaštany z ohně za koaliční partnery...Foto: B. Olšer (2)
Ani ryba, ani rak. Jen se poněkud vzrušil, když mu bylo naznačeno, že na charitativní akce nepatří předvolební proslovy. Můj syn pak zahrál na housle Paganiniho, Vivaldiho a Haydna, čímž ukončil celou slávu, na jejímž konci bylo šťastných pár desítek starých lidí z valašských kotárů.
Moje sestra je členkou ODS na Vsetíně, takže ministrovu účast všichni brali jako službu potencionálnímu voliči. Dnes jsem Nečase viděl na brifingu, kterým se snažil obrousit hrany nebývalé ostudy české politické scény. Ani náznakem neprojevil zájem o obsazení křesla ministra vnitra. Pouze jednoznačně konstatoval, že je nepřijatelné, aby Věci veřejné nadále nesly odpovědnost za tento resort a pozastavil se nad informacemi, že příslušník ochranné služby informoval ministra vnitra Radka Johna (VV) o schůzkách Petra Tluchoře s Kristýnou Kočí. Chtěl prý věřit, že šlo o iniciativu hloupého policisty. Prostě iniciativní blb, co nebyl úkolován...
Trošku alibismu, jenž byl jediný rozeznatelný v záplavě nic neříkajících frázích a klišé. Příkladem je následující plk: "Na názor má sice každý právo, ale během debaty o variantách ukončení krize převážil návrh na udržení současného stavu. Další varianty přijdou na řadu, až projekt ODS, TOP 09 a VV zcela „zbankrotuje“…" Co do té doby? Dokonalý blábol. Další důkaz toho, že se Česko opět bez vlády klidně obejde třeba rok i víc…
Nečasova liknavost možná vychází z jeho tvrdé osobní zkušenosti; v roce 1997 chtěl premiér Václav Klaus jmenovat do své obměněné vlády Petra Nečase do funkce ministra vnitra. Nečas souhlasil, ale na poslední chvíli cukl a odmítl jmenování. Oficiálně byl navržen Výkonnou radou ODS 24. května a odmítnutí ze strany Nečase přišlo 30. května 1997.
Od tohoto jara se tak datuje jedno z řady jeho kariérní zaškobrtnutí, jímž na sebe výrazněji upozornil. Sociální demokracie tehdy jako správná opozice tlačila na obměny v kabinetu, navíc vláda neměla ani podporu prezidenta Havla, takže tehdejší premiér Václav Klaus se rozhodl několik ministrů vyměnit a Nečasovi byla nabídnuta funkce ministra vnitra.
Post nejprve přijal nadšeně, nešetřil slovy, že se bude snažit být dobrým ministrem. Dokonce použil větu, že se na této funkci politik buď udělá, nebo oddělá. Inu, sex pro každý den. Pár hodin poté ho však zradila psychika a telefonicky volal svému nadřízenému, že si to rozmyslel a ministrem se stát nechce. Důvod? Údajně z “rodinných důvodů”… Okamžitě se objevily spekulace, co že to vlastně za jeho rozhodnutím stálo. Jednou z nich byla i ta, že prezident Václav Havel chtěl ve funkci ministra podržet Jana Rumla. To ale všichni odmítli. Ruml i tak ministrem zůstal několik dalších měsíců.
Šeptalo se v kuloárech, že Nečas funkci nevzal zkrátka proto, že mu zacvakalo v prodloužených zádech - ať už strach z resortu vnitra či odpovědnosti. Už tehdy ale řekl, že počítá s následky, jaké může jeho rozhodnutí pro další kariéru mít. Nemělo. David Lloyd George, první hrabě z Dwyforu, byl britský státník a jediný premiér z Britských ostrovů, který pocházel z Walesu, pro něhož byla angličtina až druhým jazykem po velštině. A tato persona jednou řekl: „Politik je člověk, s jehož politikou nesouhlasíš. V opačném případě je to státník.“
Petr Nečas působí sice jako velmi solidní, slušný a chytrý muž, těžko ovšem jako státník. Spíš jen velepoctivý úředník. Ňouma, hrající si na slabšího jelena, co útočí ze zadních pozic? Ne vždy se však pozitivní vlastnosti jeví jako pozitivum. Kdo jednou zklame při nabídce vysoké funkce, má asi midrák z autorit a nevěří si. Jak tedy může dělat premiéra. Pak to takhle vypadá.
V posledních jarních dnech se ukazuje, že je jako politik velmi slabý. Spíš voda než krev mu klokotá v žilách. Více se dostávají na světlo ústupky, které Petr Nečas udělal, aby „zachránil“ současnou trojkoaliční vládu. Jednou z pravděpodobných variant je kromě mimořádných voleb i koalice, v níž Věci veřejné předají své místo ČSSD. Jak jistě chápete, něco podobného jsme u nás už měli. Z doby, kdy se česká šikmá plocha stále víc od roku 1993 nakláněla. Úplně stejně jako dnes...
Státní dluh byl v roce 1993 necelých 160 miliard Kč, o pět roků později stoupl na skoro 200 miliard a po skončení socialistických vlád v roce 2008 činil necelých 700 miliard Kč. Pravicová opozice v tom viděla konec světa, šlendriánské hospodaření a fiskální hokynářství, jak se vyjadřovali jeden politik vedle druhého, Nečasem počínaje přes Topolánka, Langera a Doktorem či Tluchořem konče.
Za vším hledej kontrakt mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem, jinak opoziční smlouva, přezdívaná jako „toleranční patent“. Byla podepsána v Praze 9. července 1998 v pěti vyhotoveních. Její cíle byly jasné: Smlouva vyžadovala vůli smluvních stran vytvořit v České republice „stabilní politické prostředí“ a dát vztahu mezi nimi pevný procedurální rámec. Strany se v rámci opoziční smlouvy podle mj. zavázaly:
Respektovat právo vítězné strany sestavit vládu a právo poražené strany být vládě opozicí a právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu. Vymínili si též právo opoziční strany na obsazení míst vedoucích kontrolních orgánů, ve smlouvě jmenovaných, a nevyvolat v průběhu volebního období PS hlasování o nedůvěře vládě ani takové hlasování nepodpořit.
Jedním z bodů smlouvy bylo rovněž konzultování způsobu řešení zahraničně-politických a vnitropolitických otázek před jejich projednáváním v Parlamentu ČR, s přednostním zřetelem na stabilitu, prosperitu a postavení České republiky ve světě… Za ČSSD smlouvu podepsal její předseda Miloš Zeman, Za ODS její předseda Václav Klaus.
Smlouva prý byla jediným východiskem. Regulační kroky státu proti krizi by byly podle Klause kontraproduktivní. “Nechme ekonomiku žít a neměňme parametry jejího fungování v této velmi křehké situaci,” konstatoval tenkrát Václav Klaus na Žofíně.
Peníze jsou zkrátka jako ponožky; stejně smrdí, i stejně rychle se dají vyprat a stejně brání krevnímu oběhu. Asi proto bylo vyřčeno i vyjádření, že neexistují špinavé peníze. Ani v potenciální nové trojkoalici, možná se dají dohromady čtyři - ODS, KSČM, TOP 09 a ČSSD... A to vše v době, kdy ještě nenastalo klasické sněmovní "porcování medvěda"... My ale vládu s ODS a TOP 09 nedáme, raději se s VV zblinkáme. Ať to kdo chce schytá, jen nepřijít o koryta, viz Nečasovo srozumítelné hezky česky prohlásení: "Preferujeme institucionální řešení krize na půdorysu stávající vládní koalice..."
Inu, Kocourkov, středoevropský kabaret s nosatými šašky politického panoptika… Už mi nenadávejte, že nechodím k volbám!
Sliby se slibují a v českém politickém folkloru se jen blázni radují …
http://www.ltv-plus.cz/index.php/host
(Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ - http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044)
