Pokud rozpačitě hádáte, že sdělením v titulku mám na mysli arabské ženy v černých prostěradlech zvaných nikáby a "nečisté" sliny psů, nejste daleko od pravdy. Zažil jsem obojí. V londýnských inovovaných doubledeckerech - dvoupatrových autobusech i v malebném parku Vojenských lázní v Teplicích v Čechách. Postavami v černých hábitech, zakrývajících kromě očí celé tělo až po zem, se to tam jen hemžilo.
Indové v Londýně už dávno spadli kvůlu muslimům z lopatky...Foto: B. Olšer (2)
Shodou okolností se v obou těchto místech odehrál s odstupem let stejný skandál. Minulý měsíc muslimský řidič „routemasteru“ v Londýně znemožnil nevidomému George Heriggemu (73) nastoupit do autobusu kvůli jeho vodícímu psovi. Nevidomý penzista, trpící rakovinou, byl dvakrát vyhozen z dopravního prostředku, protože jeho vodícího psa považují muslimové za nečisté zvíře.
Znemožňování vstupu vodícím psům z náboženských důvodů se stalo v Anglii tak rozšířené, že se tato věc projednávala minulý týden ve Sněmovně lordů. Ministr dopravy Norman Baker byl vyzván, aby veřejnost varoval, že cestující nesmí být odmítnut kvůli vodícímu psovi.
Georg Herigge byl již dvakrát požádán řidičem, aby opustil autobus, kvůli svému slepeckému psu – černému labradorovi Andymu. Už před dvěma lety musel se svojí manželkou vystoupit z autobusu, protože muslimské děti na palubě křičely, když viděly psa. Vloni v květnu došlo k obdobné situaci, kdy muslimky v autobuse a jejich děti ztropily hysterickou scénu. Pan Herigge tentokrát však nevystoupil. Pro Daily Mail vypověděl, že obdobné potíže má i v nemocnici a v supermarketu.
Šíření islámu ve Velké Británii není překvapením. Svědčí o tom i nedávno zveřejněná zpráva londýnského Centra pro sociální soudržnost, která ukázala, že britští muslimští studenti se příliš neliší od svých blízkovýchodních fundamentalistických vrstevníků. Studie, nazvaná „Islám na univerzitě: Průzkum britského studentského názoru”, ukázala, že přibližně třetina z 1.400 dotazovaných studentů souhlasila s názorem, že člověk může zabít ve jménu náboženství. Bylo rovněž zjistěno, že 40 % studentů podporuje zavedení islámského práva šaríja (islámského náboženského práva) v Británii, stejně jako světový chalífát - koncept světové islámské vlády, fungující na principu šaríe.
Nakoc bylo odhaleno, že charitativní dary od fondu stanice BBC Children In Need ve výši mnoha tísíc liber, dostali v k dispozici nejen na svou propagandu bomboví atentátníci, kteří zaútočili v červenci 2005 v londýnském metru. Teroristé se odpálili v soupravách metra a na horní palubě dvoupatrového autobusu, přičemž zabili 52 lidí. Fond Children In Need daroval během roku 1998 dvacet tisíc liber škole Leeds Community v Beestonu. Ta pak financovala islámské bratrstvo.
Těšil jsem se na londýnský Hyde Park, hlavně na jeho nezávislé řečníky ve Speaker’s corner. Ti se tam ale už téměř nevyskytovali; místo nich byly louky tohoto proslulého prostranství, vyhrazeného během druhé světové války pro pěstování rajčat, plné mulimských přistěhovalců. Těch je v Anglii už pár milionů. Seděli v trávě, konzumovali hranolky s kuřetem a vydrželi tak v siestě po dobu svých pěti denních modliteb. Muži v galábiích, ženy většinou v černých róbách až na paty, s úzkým průzorem pro své oči. Vytlačili rodilé londýňany z jejich oblíbeného místa relaxace do britsky konzervativního, ale čistějšího St. James’s Park… Kdo by ale čekal globální finanční krizi a přes 50 milionů nezaměstnaných. Ve Velké Británii přesáhl jejich počet poprvé od roku 1997 hranici dvou milionů a příjmy rostly nejpomalejším tempem nejméně od roku 1991. Pochopitelně z toho Britové viní imigranty…
Před čtyřmi roky udělil magistrát v centrálním Londýně pokutu 200 liber a úhradu soudních výloh 1200 liber taxikáři Abdul Rasheed Majekodumnimu, který odmítl vzít do taxi slepce s odůvodněním, že jeho vodící pes, resp. sliny jsou „nečisté“. Stejné a médii už mnohokrát coby precedens uváděné drama si před lety prožila i jedna pacientka teplických lázní v Čechách.
Šestadvacetiletá studentka práv Daniela Machová, trpící následky mozkové obrny a jelikož se neobejde bez pomoci asistenčního psa, měla do teplických lázní nastoupit k nezbytnému léčebnému pobytu. Ovšem ouha; postižené dívce, která navíc prodělala těžkou operaci kloubů, bylo sděleno, že je v sezonním období v lázních nežádoucí. Arabskou klientelu by urážel její pes, protože islám údajně považuje psa, resp. jeho sliny za nečisté.
Pacientka navíc dostala lázeňský pobyt zrovna v průběhu islámského ramadánu. Co s tím? Dilema. Buďto budou mít Vojenské lázně Teplice solventní klienty z arabských zemí, anebo si nejen české postižené ženy musí nechat zajít chuť na léčebnou rehabilitační péči. Vedení teplických lázní se v daném okamžiku rozhodlo pro petrodolary.
Dokonale vycvičený pětiletý pes, který umí obsloužit svoji klientku při oblékání i třeba při telefonování, nesměl do objektu lázní, jelikož by se ho arabské pacientky štítily. Jedině, že by si jeho panička vybrala jiný, neramadánový termín. Nebo by si pořídila lukrativní ropné pole a platila tvrdou valutou. Jinak to prý ale nejde. Bohatí arabští klienti z dočasných naftových rájů nejsou žádní troškaři a nelze je odmítat. Co kdyby své dolary rozhodli rozhazovat třeba v Karlových Varech? To by se pak nemohl pan primátor Teplic v Čechách chlubit tím, že jeho město nemá žádné dluhy, ba co víc, že je se svým hospodařením v plusu.
Má totiž svéráznou životní filozofii, jak ji dokonce prezentoval na jednom z klipů o teplických lázních, kdy na otázku, zdali není u nás muslimům zima, mj. řekl, že naopak. V arabských zemích mají všichni klimatizace, takže teploty do dvaceti stupňů Celsia jim způsobují revma a jiné potíže, což jsou důvody, proč se létají léčit právě do Teplic. Na závěr své řeči pan Kubera podotkl, že drží palce všem výrobcům klimatizačních zařízení…
Chtělo by se k tomu klipu připsat: Servít je vůl! Ale to bych zase urazil Prof. Radima Servíta, který přednášel na katedře mechaniky inženýrského stavitelství ČVUT. Rozčílil studenty, když u něho museli absolvovat “trapné zkoušení” z chytáků a špeků. Svoji zlost si vylévali tím, že psali, kde se dalo: Servít je vůl!. Po roce 1968 se ale začaly na záchodcích objevovat i jiné nápisy “Promiň Servíte, jsou i větší volové.”
Bez peněz zkrátka do lázní nelez! A když, tak rozhodně bez psa...
PS: Jako pacient Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné jsem se právě vrátil z elektroléčby. Vedle mě ležel na lymfodrenáži mladík po mozkové obrně a vše bedlivě sledoval jeho vodící pes, aniž by to komukoli vadilo. Inu, jiné lázně, jiný mrav. Ještě že se v BRC neplatí v petrodolarech… Jak si pan primátor nakouřil pěnovku
Nic není tak svaté, aby to nemohlo být vystaveno rou hání…?
(Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/)
