Začátkem července 1993 jsem se v New Yorku na manhattanské Madison Avenue setkal s JUDr. Vladimírem Galuškou, úřadujícím představitelem ČR při OSN v New Yorku, od října téhož roku zástupcem velvyslance Karla Kovandy. Česká republika v té době, bezprostředně po rozdělení Československa, kandidovala jako nestálý člen do Rady bezpečnosti OSN v rámci východoevropské skupiny spolu s Běloruskem.
Vzpomínka na minulost...
"Momentálně jednáme s diplomaty dalších zemí v OSN, abychom získali jejich podporu. Nebude to snadné; Bělorusko může těžit z podpory států Společenství nezávislých států a sympatií ze strany Ruska. Možná máme výhodu, že řada demokratických států pochybuje o samostatné běloruské politice nezávislé na Rusku," řekl mi JUDr. Galuška, dnes náměstek ministra zahraničních věcí ČR. Důležitým faktorem pro Česko bylo i kladně hodnocené zapojení ČR do misí OSN, hlavně UNPROFOR, kterých se Bělorusko vůbec neúčastnilo.
Samotná volba nestálých členů Rady bezpečnosti se uskutečnila na 48. zasedání Valného shromáždění OSN 29. října 1993. V rámci volby člena RB z východoevropské skupiny získala ČR až ve druhé volbě 127 hlasů, tedy dvě třetiny, a byla tak právoplatně zvolena na post nestálého člena Rady bezpečnosti pro období 1994-1995. Tuto funkci začala ČR vykonávat od 1. ledna 1994, kdy v rámci východoevropské skupiny vystřídala svého předchůdce – Maďarsko. A hned nás čekal tvrdý oříšek - genocida ve Rvandě, kde koloniální politika poštvala Hutuy proti Tutsiům a ukazuje, že tyto dva národy nemohou být nazývány etnickými skupinami, jelikož mluví stejným jazykem a respektují stejné tradice a taboo. Rwanda and Genocide in the Twentieth Century...
Původně jsem si v New Yorku myslel, že napíši seriál na téma Afroameričanů. Když českou misi povolali do Rvandy. Pak jsem však zjistil, že od seriálů v angličtině o Americe a černošských přištěhovalcích. jejichž rodiče byli odvlečeni z Afriky jako otroci, jsou na blogu iDnes jiní machři, takže uvedu jen některé věci na pravou míru. Rozverné léto. Stručně a jasně. Rasismus vůči barevným obyvatelům a černochům v USA je pouhým kopáním smrtelně zraněného bílého koně, už dopředu rozhodnuté šachové partie.
Pozdě bycha honit. Před pěti lety se omluvilo New Jersey všem Afroameričanům za utrpení, které zažívali během otrokářství; černoši zde tvoří skoro 15 procent obyvatel. Nejstarší list USA The Hartford Courant zase požádal za prominutí, že na rozhraní 18. a 19. století otiskoval inzeráty otrokářů na prodej otroků. Omlouvaly se však i města Liverpool a Bristol, že dovolily, aby si je vybrali otrokáři za své přístavy. Za otroctví se omluvily také kongresy jižanských států - Alabamy, Marylandu, Severní Karolíny a Virginie. Nezaváhal ani stát Illinois, když se oficiálně omluvil mormonům za vraždu zakladatele církve Josepha Smithe a vyhnání mormonů ze svého území v roce 1844...
Nač zbytečné okecávání; dozvěděl jsem se toho dost, třeba že by už v roce 2042 neměli stárnoucí Američané světlé pleti tvořit většinovou skupinu obyvatel Spojených států. Třeba si za svoji omluvu zaslouží od černochů vlídné zacházení. V roce 2050, pokud bude lidstvo ještě existovat, by totiž už mělo zbýt v USA pouze 46 procent americké bělošské populace, zbytek budou Afroameričané, Portorikánci, Asiaté a Hispánci, kteří jsou nyní počtem 50,5 milionu lidí nejrychleji rostoucí skupinou americké společnosti. Jsou rovněž hlavními aktéry trestné činnosti, etnikem neschopným se přizpůsobit a přitom pobírat velké sociální dávky, jako v Česku Romové...
Globálně se běloši též nebudou mít čím chlubit - zbude jich na planetě jen asi osmnáct procent. A neonacisté i skinheadi budou mít po svém “jednom národu” a “bílé rase”… Vyplynulo to z propočtů amerického úřadu pro sčítání populace U.S. Census Bureau, zveřejněných ve Washingtonu. Úřad tak opravil své předcházející odhady; do propočtů byly zahrnuty též dopady nynější ekonomické krize a zpřísnění zákonů o přistěhovalectví, přijatých po teroristických útocích z 11. září 2001.
Patriot Act tak zásadním způsobem změnil pohodovou atmosféru bělochů. Nový odhad, stanovující demografickou předpověď na rok 2050, je jednou ze čtyř prognóz, které jsou založeny na mírách porodnosti a úmrtnosti a na scénáři, počítajícím s nižším přistěhovalectvím než je v současnosti, kdy dosahuje asi milion osob ročně. Podle demografů právě tento scénář nabízí podle dostupných údajů a podmínek nejlepší výhled do budoucna.
Ubude bělochů, zmizí definitivně i vzpomínky na Ku klux klan i nadutá hrdost bílých Američanů. Zbude alespoň angličtina? Jen s odřenýma ušima si možná vedle čínštiny udrží své výsadní postavení. V nastalém babylonském zmatení jazyků to i tak bude úctyhodný výkon. Jen v Africe se ve čtyřiapadesáti státech hovoří asi tisíci jazyky. Vedou afroasijské a nigerokonžské, jichž je asi 800 a mluví jimi přes 700 milionů lidí. Nilosaharských jazyků je více než sto a jen těch khoisanských je jen padesát.
Symbolického počtu 300 milionů obyvatel dosáhly Spojené státy podle U.S. Census Bureau přesně 17. října 2006. V současnosti mají USA 312,3 miliony obyvatel a ve zmiňovaném roce 2050 to má být 440 milionů. Počet Hispánců, mezi nimiž činí největší podíl přistěhovalci z Mexika, vzroste v diskutovaném roce ze současných 15 na 28 procent. Asiatů v té době se očekává šest procent, oproti současným 4,4 procenta. "Bílá" má zkrátka na kahánku. Svět už se zakulatil na více než sedm miliard obyvatel, z toho Afrika má miliardu černochů, Jižní a Střední Amerika včetně Mexika je jeden barevný vedle druhého. Nepochodíme ani v Číně s miliardou a tři sta šedesáti miliony nebělošských občanů, další miliardy poskytuje Indie, Indočína a Tichomoří s Oceánií. Ani Austrálie se svými Aborigeny nám moc nepíchne, o Japonsku či Peršanech ani nemluvě… A to zatím nebyla řeč o islámu s více než dvěma miliardami muslimů…
Kdoví, co by na ten babylonský mišmaš řekl Antonín Leopold Dvořák, jemuž ležela Amerika u nohou v době, kdy se v jeho Novém světě ještě praktikovaly dozvuky nedávno zrušeného otroctví. I v tomto newyorském betonovém lidobytí tak šlo objevit české reminiscence, byť dávno takřka zapomenuté. Jednou z nich nedaleko 17. ulice je socha Antonína Dvořáka, považovaného amerického hudebního komponistu. Plastika byla vytvořena v New Yorku v šedesátých letech jugoslávským sochařem Ivanem Mestrovičem.
Původně dílo koupila Rada svobodného Československa v USA, která ho v roce 1963 věnovala Newyorské filharmonické společnosti v Lincoln centru. Byla však i na avantgardní Američany prý pojata až příliš moderně, takže ji umístili na střeše centra Avery Fisher Hall. Z ní se dostala na místo mnohem čestnější. Newyorčané tak odčinili prohřešek, jehož se dopustili tím, že zrovna v roce 150. výročí narození Antonína Dvořáka a sto let od chvíle, kdy přicestoval do Ameriky, zbořili jeho dům Rusalka na Východní 17. ulici, kde génius vytvořil symfonii Z Nového světa.
Místo Rusalky zde vyrostlo lůžkové oddělení pro nemocné AIDS. Lidská nesmrtelnost je přímo úměrná lidské paměti. Proto pořád žije Josef Škvorecký, který mi v Torontu vyprávěl, jak mezi prvními podepisoval petici za zachování Dvořákova domu Rusalka...
Inu, za pár desetiletí bude v Bílém domě po Obamovi další černošský prezident a kdoví, jestli českou misi při OSN nepovede romský vzdělanec, nebo jiný míšenec...? Alláhu akbar...
Snímky Břetislav Olšer
Špiclovat a donášet na sousedy, aneb Poslouchat můžu, hlásit musím…
Proč lze srovnávat A. Behringa Breivika s Timothy J. McVeightem…?
Válka je sice vůl, ale její “veletrhy zbraní” jsou skvělý kšeft…
Musí být vlastenec za každou cenu xenofob a rasista..?
Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044
