Snažím se ctít zásady Kodexu blogera, proto nebudu žádného jmenovat, jen se zmíním o svých pochybnostech, které ve mně vyvolal jistý blog. Chápu, že jsou lidé, jež fascinuje Michael Kocáb jako syn z rodiny evangelického faráře, co v této své duchovní funkci úspěšně zvládl i totalitu.
Ani to, že někdo nyní chválí páně Kocábovu Agenturu pro sociálně vyloučené jedince za čtyři sta milionů, by mi tolik nevadilo, nechci nikomu brát jeho svobodný názor, ale i poslední věta toho inkriminovaného textu je značně zavádějící.
Citace z blogu:
..."Vůbec se neví a nepíše o tom, jak vlastně dopadla iniciativa dřívějšího starosty Vsetína Čunka v souvislosti s přestěhováním romských občanů do tzv. kontejnerů. Proč nás o tom investigativci neinformují a hrabou se jenom v soukromí politiků...?"
Konec citace...
Nikdy jsem se netajil tím, že mé blogy jsou poněkud na okraji zájmu nicků a jiných čtenářů, v podstatě je mi to jedno, jelikož mé texty na iDnes jsou v podstatě jen přípravou mého rukopisu pro novou knížku.
Přesto bych nejmenovanému kolegovi chtěl jen svůj blog o Jiřím Čunkovi připomenout, aniž bych ho nutil svá zamyšlení číst, že pokud by to však učinil, dozvěděl by se na svoji otázku odpověď a notně obsažnou. Prostě, kdo neví, co to byl vsetínský "pavlačák", ať už mlčí navždy!
Jediný člověk, který by v této debatě měl co říct, je Jiří Čunek. Jako bývalý starosta Vsetína učinil to nejzásadnější rozhodnutí v československé historii, když po více než čtyřicetileté diskriminaci valašských gadžů místními Romy nechal vystěhovat dům hrůzy proslulý jako “pavlačový činžák” uprostřed města.
Poznal jsem onen smradlavý několikaposchoďový barák osobně, jezdil jsem kolem něho dvacet možná i třicet roků, na Vsetíně jsem maturoval. Bohužel, také vždycky, když jsem jel do vsetínské nemocnice nebo na její transfúzní stanici. Byla totiž hned naproti tohoto strašidelného romského činžovního obydlí.
Tzv. “pavlačák” vyprodukoval za desítky roků tisíce tun odpadků, jež nebyly zdaleka ukládány do popelnic a kontejnerů, ale vyhazovány a pak odklízeny až málem jednou za “uherský rok” .
Bývaly to průběžné spršky z oken přímo na malé nádvořičko, těsně pod okny transfúzní stanice a biochemické laboratoře, v níž se provádějí velmi citlivé krevní testy, mnohdy smrtelně nemocných pacientů.
Naprosto sterilní prostředí je zde nezbytné. Pacienti přicházeli do tohoto zdravotního zařízení vsetínské polikliniky přes doslova hnojišťový dvůr “pavlačáku”, v němž se běžně ozývaly jen hádky, řev, bigbít a nadávky při náruživých rvačkách.
Lékaři marně mnoho let protestovali. Dnešní primář transfúzní stanice, který sem přišel po svém otci, jenž také zažil toto utrpení s nepřizpůsobivými občany, si marně stejně jako jeho otec stěžoval a žádal nápravu.
Vsetínská radnice musela dezinfikovat společné prostory pavlačového domu, který se stal ve Vsetíně ohniskem nákazy žloutenky typu A. Na infekčním oddělení sousední nemocnice bylo hospitalizováno třiadvacet dětí.
Teprve od chvíle, kdy byl zvolen starostou Vsetína Jiří Čunek, se začalo nejen s výstavbou, ale i s odstraňováním vředu města. Podstatná část ze tří stovek obyvatel domu, tedy ze 42 rodin, nenávratně zadlužených statisíci na nájmech, dostalo soudní příkaz k vystěhování.
Po požáru střechy, který definitivně rozhodl o demolici domu, mělo jít čtyřicet postižených do náhradního ubytování. Romové však požadovali pokoje v hotelu. Když byli odmítnuti, rozešli se ke svým rodinám.
Většina nájemníků pavlačového činžáku (36 rodin) dostala bydlení na okraji Vsetína ve čtvrti Poschlá. Vybudování nových bytů (dvou domů smontovaných sice z kontejnerů, ale upravených jako dokonale vybavené obytné buňky) přišlo zhruba na 40 milionů korun, z toho asi 30 milionů korun získalo město jako dotaci ze Státního fondu rozvoje bydlení.
Sedmi rodinám, asi 100 lidí, jimž podle rozhodnutí soudu nemuselo město Vsetín zajistit náhradní ubytování (zčásti i proto, že měli nájemní smlouvy na dobu určitou), byly nabídnuty starší rodinné domy mimo Zlínský kraj.
Na jejich zakoupení jim poskytlo bezúročné půjčky na dobu až 20 let se splátkami kolem 2000 Kč měsíčně. Přestože se jednalo o nepřizpůsobivé a nájem neplatící rodiny, jež mohla radnice podle zákona bez náhrady vystěhovat na ulici.
Ve Vsetíně je nyní přibližně 600 Romů, z nichž více než 90 procent žije pouze ze sociálních dávek. Sociální systém dává některým rodinám dávky ve výši až 20 000 korun měsíčně.
Dnes je kolem bloků ze zmíněných "kontejnerů" naprostý pořádek a mnozí vsetínští důchodci mají radnici za zlé, že investovala do nepřizpůsobivých spoluobčanů miliony, aby bydleli v mnohem lepších podmínkách, než oni sami, na pokraji chudoby.
Doporučovat bych vševědoucímu blogerovi exkurzi na Vsetín do "kontejnerového bydlení" Romů a následně vyhledání pana Jiřího Čunka za účelem hluboké poklony a omluvy....
Totéž by měl udělat i v případě primátorky Chomutova Ivany Řápkové, kterou obvinil, že se dlouhých sedm roků flákala a nevybírala dluhy a teď to řeší exekucemi a "okrádá" chudáčky neplatiče, co ale mají na počítač, LCD monitor, hi-fi soupravu i plazmovou televizi...! K soudu s ní za zpronevěru milionů na Romy nezaplaceném nájemném a za odvoz odpadků!
Tak tato pasáž je obzvláště humorná. Ty nedodržuješ zákon, ale já jsem vinný, že jsem tě na to neupozornil...! Ty vykradeš banku a já to zaplatím, že jsem tě nekontroloval. Kdo nemá v sobě přirozenou poctivost a slušnost, je vítěz, i když neznalost zákona neomlouvá.
V samoobsluze po mně nikdo nebude u pokladny chtít, abych za zboží zaplatil, takže si ho klidně odnesu zadarmo. Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu. Nebo že by zavedl pan bloger utopii komunismu; všem rovným dílem a podle vlastní potřeby...?
PS: K otázce investigativců jsem si dovolil napsat nedávno krátké pojednání. Aby bylo jasno i pro nicka Jadap...
http://olser.cz/1662/dojel-porad-na-vlastni-oci-na-virtualni-investigativce/
(Další glosování, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz)
