„Komu není zhůry dáno, v apatyce nekoupí…“ praví klasické rčení, jehož autor byl nadmíru nadčasový, když se trefil do části pisatelů diskuzí k nejčtenějšímu blogu iDnes. Blogování je jasný případ symbiózy autora a diskutéra, kdy dochází k parazitování, ale též ke smysluplné spolupráci, viz diskutéři - většinou sami autoři blogů. V té lepší symbióze mají roli "opylovačů" rostlin např. jako včely, čmeláci, motýli, netopýři...
Kolikpak mají tváří, moji diskutéři...?Foto: B. Olšer (2)
Chtěl bych se dnes věnovat komentujícím parazitům, co si svými kecy pod blogy léčí své mindráky. Někteří diskutéři jsou totiž ve vztahu k blogerům jako symbiózy zvané střevní mikroflóra a parazitismus tasemnic. Kdo sleduje zmíněné blogy, je mu jasné, o čem, resp. o kom, mluvím. Kdo neumí psát, ten se ocitá v roli prskajícího psychopata, rasisty, xenofoba a zamindrákovaného politického rowdies, co zneužívá davu a "svobody projevu", aby byl sprostý a neurvalý ve svých urážkách. Před časem si herci nechávali "nasadit" tasemnicí úmyslně, když potřebovali zhubnout. Zlatá symbióza; bloger si však do svých diskuzí žádného žvanila podle své vůle nasadit nemůže...
Jde o individua, jež nikdo nebere vážně. V zaměstnání, pokud tedy nějaké mají, jsou navíc podceňováni a zesměšňováni, takže se snaží „léčit“ svůj komplex z autorit vulgárními diskusními komentáři k blogům těch, co se alespoň o něco kloudného snaží. Každému, kdo má přehled o textech na blogu iDnes, snadno dojde, že největšímu zájmu těchto „znalců“ se těší ten, kdo haní Romy, muslimy, komunisty a socialisty. Objektivita diskutéry-parazity většinou nezajímá, někdy pochybuji, zda vůbec znají význam obsahu tohoto slova… Rudou muletou, dráždící býka, jsou rovněž výrazy jako Rath, Paroubek, Zaorálek, Málek, Klaus, Zeman, Filip, romská sociálně vyloučená minorita... Pokud napíšete na tato témata "plivací" blog, úspěch máte zaručen, opačný případ se nedoporučuje, stejně tak inkriminované diskutéry provokuje pozitivní psaní o Číně, Tibetu, Kubě...
A napsat, že bratři Mašínové jsou vrazi, to je další ztracená věc. Žádný ohlas nečekám ani na svůj kritický text o baronce Thatcherové a její spřízněné duši: chilském diktátoru Pinochetovi, zodpovědnému za smrt tří tisíc svých odpůrců, na 30 000 jich bylo uvězněno a mučeno. Pro "tvrdé jádro" diskutérů to byl prostě borec, co přece nechal vraždit jenom komunisty. Závist je rovněž na pořadu dne. Odletěl jsem do Izraele s televizním štábem natáčet dokumenty dle svých scénářů o holocaustu a bylo zle; utrácel jsem prý peníze daňových poplatníků. Jak má ale ČT vysílat dokumenty, když to nesmí být z našich, tedy i z mých daní...?
Poté vyjde můj blog o Číně, že je nejbohatší zemí světa, co je věřitelem USA a EU, čímž si zadělám na nenávistné výkřiky o mém židobolševismu a údajných lžích o Tibetu. Jsem senilní stařík, plesnivý dement, komouš, přestože jsem nikdy v žádné politické straně nebyl... Přesto jsem se dopustil smrtelného hříchu, když jsem bránil břeclavské cikány, kteří měli připravit o ledvinu ukrajinského mladíka. Nakonec se ukázalo, že to ne cikáni, ale svojí "machrovací gymnastikou" před holkami se o ledvinu připravil chlapec sám. A tak si v příloze přečtěte, jak brutální může být fantazie zloduchů, kteří myslí jen na to, jak co nejvíc ublížit. Dehonestování jsou však i autoři jiných blogů.
Vidím to jasně; pseudodiskutér přijde ráno do zaměstnání, internetové kavárny či jinde, kde je PC, dá si něco piv, přečte si pár blogů a nastává jeho erekce zhůvěřilosti, jež pozvolně vyvrcholí psacím orgasmem - výronem značného množství sprostot a urážek. Patologická závislost na ubližování jiným, co je vlastní jen psychopatům. Napadá mě jediná diagnóza - hebefrenie, stav charakterizovaný chováním připomínajícím pubertálního jedince. Jde o formu schizofrenie, začínající obvykle v období dospívání. Projevuje se přehnanou svévolí, negativismem, používáním slovních novotvarů, jimž sami nerozumí apod. Bez léčby vede k postupnému rozpadu osobnosti… Zkrátka, kompenzace každodenních frustrací jim prostě leze na mozek.
Mohl bych diskuzi vypnout, ale tím bych byl zbabělec, co porušil systém opatření v rámci své psychoterapie. Je to přesně šest roků, co mám skvělý tým; mým hlavním trenérem je pan přednosta neurologie, který bedlivě sleduje mé snažení spolu s lékaři cerebrovaskulární poradny, kam docházím na pravidelná neurosonologická vyšetření. A nezbytnou součástí léčby jsou rovněž mí političtí rowdies, kteří mi, aniž by to chtěli či tušili, naznačují, že má terapie zabírá, poněvadž má své příjemce, byť se svými nevybíravými závěry, ale každý názor se počítá. Absolvuji tak průběžný a neideálnější trénink svých mozkových závitů. Karma je pro mě jen pozlátkem, pouhou cukrovou vatou. Ani všechny karmy světa dohromady se totiž nevyrovnají zázraku, že zase chodím, myslím a tedy jsem, a hlavně že žiji a vím o tom...
Podstatné pro mě je být v obraze; to je oč tu běží. A bez diskutérů by to nešlo. Jsou součástí mého týmu, včetně těch, co představují něco na způsob katalyzátoru ve formě překypujících žaludečních šťáv. Nutné zlo zvratků. Jak mi říkají přátelé, spjati s fotbalisty Baníku Ostrava; též oni potřebují i tvrdé jádro svých fanoušků, jelikož vytvářejí společenství, bez něhož by jim chyběla atmosféra, pro utkání ve fotbale nezbytná. Stejně to vnímám i já a můj blog. Prostě symbióza, kdy se jeden organismus přiživuje na tom druhém... Bez blogů by však nebylo ani diskutérů; kdo se tedy přiživuje na kom...?
Začínající básník pošle do literárního magazínu svoji báseň: "Proč žiji?" Obratem dostal opověď: "Žijete ještě proto, že jste svojí báseň poslal poštou. Pokud byste ji přinesl do redakce osobně, už byste nežil..."
Inu, zatím to i s těmi mými rowdies jde, strejda Alzheimer je pořád ještě daleko za dveřmi… Kdybych zrušil svoji diskuzi, negoval bych filosofa Voltaira a jeho pravdu pravd: S vašim názorem nesouhlasím, ale dám život za to, abyste ho mohl kdykoli a kdekoli veřejně říkat… http://olser.blog.idnes.cz/c/264692/Mnoho-povyku-pro-nic-o-ledvinu-prisel-dealer-drog-otaznik.html
Geneze lží spustila lavinu nenávisti. Kdy se Cikánům omluvíte…?
Mají svůj smysl života; žít jako jejich otcové ze sociálních dávek
“Zlodějka mléka” a Železná lady pomáhala zničit utopii komunismu…
Když se rozzlobím, jsem zlý aneb Vaše neštěstí, aktivistů peníze...
„Nechali mi klíče od své chaty, bytu a dvou aut, k tomu milion…”
Studentka se upálila na protest, že pouze omezili výuku tibetštiny
Další glosy, komentáře, reportáže a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)- http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=10000053041104
